Kristýna (44): Matka mě roky trápila. Musela jsem utéct hned po maturitě

Čtrnáct dní uteklo tak rychle, až jsem překvapená, že už opět jdu k matce na návštěvu. Ještě jsem se neoklepala z té minulé návštěvy a čeká mě další várka urážek.

Berenika (33): Bojím se chodit k rodičům na návštěvu. Moje matka pokaždé vyžaduje něco nechutného

Toxická matka je neštěstím rodiny

Od mládí jsem vedle své matky trpěla. Byla to matka, která neustále uklízela a neměla žádné kamarádky. Frustrace, které cítila ze svého manželství, si vylévala na mě. Matka je celý život štíhlá. Nemusela pro to nikdy nic udělat. Necvičila, nejedla zdravě. Jen její tělo neumělo přibrat. Ač večeřela dva krajíce chleba se sádlem, byla neustále hubená.

Na rozdíl ode mě. Já nějaké to kilo navíc v pubertě měla. A matka věděla, kam zamířit svoje uštěpačné poznámky: „To jsou faldíky. Jako u miminka. Ale ty jsi skoro dospělá žena. To není hezké. Chro chro chro.“ Zvuky prasete mě provázely celým dospíváním. A přitom jsem měla hezkou postavu s plnějšími stehny. Žádné špeky.

Iveta (45): Matka mi v dětství hodně ublížila. Dnes mě uhání a chce být babičkou

Útěk z domu hned, jak to šlo

Hned po maturitě jsem se domluvila s babičkou a začala bydlet u ní. Svedla jsem to na lepší dostupnost do práce. V té době jsem chodila s mým budoucím manželem a matka mě před ním neustále zesměšňovala. A tak to šlo roky. V době, kdy jsem měla po porodu druhého syna, jsem poslouchala poznámky na poporodní kila.

V den, kdy jsem přišla z porodnice, jsem slyšela matky pověstné: „Chro chro chro, jsme doma z porodnice. Je na čase začít na sobě makat.“ Roky plynuly a já se od matky odtrhávala čím dál tím víc. V současné době tam chodím na formální návštěvy dvakrát do měsíce. Někdy se mnou jde manžel, někdy děti. Jak kdo má náladu. Nikdo z rodiny moji matku nemusí.

Klára (27): Konečně bydlím sama, moje matka mi to ale kazí. Její posedlost úklidem je nesnesitelná

Poslední návštěva mě posunula blíže k rozhodnutí

„Našla jsem tvoji starou fotku z mládí. Tam ti to ještě slušelo,“ strčila fotku pod nos mně a potom manželovi matka. Ani při poslední návštěvě si matka neodpustila pár urážek. Nevím, co tuto ženu vede k tomu, že se neumí bavit normálně. Že neustále musí na někoho útočit. Usmála jsem se a klidně matce odpověděla.

„To víš, nikdo nemládneme, mami. Na fotce mi je dvacet. Teď jsem o čtvrt století starší, je normální, že mám vrásky,“ pronesla jsem. Matka se nenechala vykolejit a zhodnotila i mou postavu. „Jenže tam jsi jako špejle. Doslova tyčka. Nemám sice brýle, moc toho nevidím, ale teď máš o dost kil víc. Co? Pochlub se,“ chichotala se matka. Manžel se zvedl k odchodu a já mu za to byla vděčná. Jsou to dva týdny a ve mně to zůstalo. Nechce se mi jít pro další dávku urážek. Asi budu chodit za matkou jen jednou měsíčně.

Martina (33): Drzost lidí mě nikdy nepřestane udivovat. V kavárně jsem si vyslechla, že se nestarám o děti

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].