
Martina je matka, co se dětem věnuje intenzivně. Každý den s nimi jde na zájmový kroužek, neustále doma něco vyrábí z papíru a večer dětem čte pohádky. Přesto když se Martina svým dětem nevěnovala deset minut v kavárně, ihned se stala terčem pomluv.
Podzim a sychravé počasí. Od mala s tím mám problém, a když se dobře neobleču, hned jsem nastydlá. A to se mi právě děje. Zimnici se snažím ignorovat, zvýšenou teplotu se snažím držet pod kontrolou pomocí prášků a šetřím se.
Výchova dětí je práce na plný úvazek
Na výchovu dětí stačím sama. Nevyžaduji hlídání od babiček, i když ho neodmítám. Nepředávám děti manželovi ihned po příchodu z práce, i když jsem ráda, když si s nimi pohraje. Mám to trochu jinak nastavené. Po dobu, co jsem na mateřské dovolené, mám za to, že to je moje práce. Jsem to já, na kom převážně leží tíha péče o děti. Manžel je ten, co zajistí finance, a když má sílu, utváří si vztah s dětmi.
Ale abych se s manželem hádala, že je unavený z práce a přes jeho odpor mu nutila děti na hlídání, to bych se hanbou propadla. Stejně tak babičky. Jsou důležité. Děti by měly mít hezký vztah s babičkami, ale není jejich povinností děti hlídat. Takže když babička zatelefonuje, že by děti ráda viděla, buď ji pozvu na kávu, nebo přijmu víkendové hlídání. S vděčností a poděkováním.
Jsem taky jen člověk, unavená i ospalá
Tím se ale nevylučuje, že i já jsem jen člověk a jsem unavená a ospalá. Každou noc jsem několikrát vzhůru. Nemohu si dovolit, když jsem nachlazená, lehnout si na celý den a odpočívat. Mohu své nemoci přizpůsobit program, ale nikoliv se nemoci poddat. Kvůli nachlazení jsem zvolila volnější program. Dopoledne jsme doma dělali podzimní výzdobu z papíru na okna.
Po odpoledním spánku, kdy jsem s dětmi spala i já, jsme vyrazili na zájmový kroužek. Děti chodí do sportovního oddílu a tam běhají, tancují a hlavně jsou v dětském kolektivu. Bodlo mi, že jsem mohla jen sedět a mávat jim. Po kroužku jsme zašli do kavárny s hernou. Potřebovala jsem místo, které je pro děti zajímavé a chvíli se samy zabaví. Herna v kavárně byla ideální.
Pomluvy v kavárně jsem nenechala bez reakce
Chvíli jsme si v kavárně s dětmi malovali a četli obrázkové knížky. Když děti dojedly svačinu, dovolila jsem jim, aby si šly hrát do herny, která byla od mého stolku vzdálená asi pět metrů. Byla v rohu místnosti. Jedním okem jsem pozorovala děti, jak si hrály s ostatními kamarády, a druhým okem jsem rychle platila v mobilním bankovnictví nutné platby, hledala vánoční dárky a domlouvala s manželem, co mám uvařit k večeři.
Když v tom slyším: „Nevím, proč si takové matky pořizují děti. Sedí a čumí do mobilu, místo aby se věnovaly dětem.“ To mě dopálilo. Otočila jsem se směrem, odkud jsem hlášku slyšela, a ženám u vedlejšího stolku jsem řekla: „Je smutné, že ženy pomlouvají ženy. Vy byste měly nejlépe chápat, co je to výchova dětí v momentě, kdy jste nastydlé. Navíc přes mobil zařizuji potřebné věci. Je mi líto, že máte v sobě takové frustrace.“ Jejich slova mě naštvala. Agresivita ve společnosti je mor dnešní doby.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].






