Jáchym (32): Tchán mi ztrpčoval život, dokud jsem ho nepřistihl v choulostivé situaci

Po svatbě s Antonií jsme se nastěhovali k jejím rodičům. Bydleli sami ve velkém domě na okraji města a my jsme na vlastní byt zatím neměli. I když se mi do toho nechtělo a toužil jsem po samostatnosti, manželka mě přemluvila. Tvrdila, že je to nejlepší řešení.

Petr (34): Tchán se ke mně choval jako ke kusu hadru. Přestal s tím, když jsem ve sklepě objevil jeho lechtivé tajemství

Bydlení u tchyně a tchána byla chyba

Prvních pár měsíců to byla idylka, ale brzy jsem poznal pravou tvář svého tchána Karla. Celý život pracoval jako dělník ve strojírnách a jeho svět se zastavil v dobách socialismu. Pohrdal mnou, protože jsem živnostník. Snažil jsem se vybudovat s kamarádem firmu na opravu elektroinstalací, což ho hrozně štvalo.

Své názory mi dával nevybíravě najevo, zvláště při nedělních obědech, kdy mě před celou rodinou poučoval o tom, že podnikatelé jsou zlo.

Situace se neustále zhoršovala. Jednou, když jsem se vracel pozdě v noci, nechal schválně klíč v zámku, abych se nemohl dostat dovnitř. Když mi konečně otevřel, spustil na mě, že to je „slušný dům“, a ne holubník.

Matěj (32): Můj tchán vždy tvrdil, že pro jeho dceru nejsem dost dobrý. Trvalo mu dlouho pochopit, že se plete

Tchána jsem přistihl bez kalhot

Jednoho večera mi volali z hotelu v centru města, že mají poruchu na elektroinstalaci a potřebují okamžitou opravu. Je veřejným tajemstvím, že hotel je jen zástěrka pro nevěstinec. Majitelé byli ochotní zaplatit jakoukoli částku, jen aby elektřina co nejdříve fungovala.

S kolegou jsme se okamžitě pustili do práce. Museli jsme projít celý dům, abychom našli zdroj problému. Když jsem s měřicím přístrojem v ruce procházel chodbou ve druhém patře, všiml jsem si číšníka, který nesl šampaňské a tác s delikatesami. Zrovna mu dveře otevřela mladá dívka v průsvitném župánku a za ní stál starší muž bez kalhot a s peněženkou v ruce. Byl to můj tchán! Zamával jsem mu a usmál jsem se. „Dobrý večer, Karle! Přeji příjemnou zábavu. Mám pozdravovat doma? Budou mít radost...“ dodal jsem.

Od té chvíle se všechno změnilo. Tchán se na mě už neodvážil promluvit. Nedělní obědy se staly nečekaně příjemnými. Všichni si povídají, jen Karel mlčí jako hrob. Nedávno jsme si s Antonií našli malý, ale pěkný byt k pronájmu a okamžitě jsme se odstěhovali. K jejím rodičům teď chodíme jen zřídka.

Jakub (45): S tchánem jsem nikdy nenašel společnou řeč. Když mele blbosti, já mu prostě musím oponovat

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].