Jolana (56): Varovala jsem dceru před pořízením psa, ale nakonec skončil u mě. Dnes jsem za to vděčná

„Dobře si to rozmysli. Pes je závazek třeba na patnáct let. Jste rodina, která cestuje. Budete muset svůj program přizpůsobit psovi,“ radila jsem dceři. Ale ta měla svou hlavu.

Majka (34): Můj pes překáží nové lásce a já nevím, jak se mám rozhodnout

Radost v dětských očích byla velká

Jenže dceru doslova uprosily její děti. Slibovaly modré z nebe, že se budou o psa starat, budou ho krmit, budou ho chodit venčit a budou si s ním hrát. Slibovaly. Prosily tak dlouho, až dcera svým dětem podlehla. S manželem koupili malého pudlíka a dali mu jméno Lojza.

Děti se o Lojzu opravdu příkladně staraly. Dodržely vše, co slibovaly, a já jsem se v duchu začala omlouvat, že jsem jim křivdila. Jenže po třech letech už to tak růžové nebylo. Nejdříve si dcera začala stěžovat, že má Lojza často prázdnou misku s jídlem. A tak tuto starost vzala na sebe.

Marie (58): Už dvakrát mě soused a jeho pes pořádně vystrašili. Bojím se dalšího setkání

Setkání ve městě mi otevřelo oči

Jenže potom jsem seděla ve městě a dávala jsem si kávu v kavárně s venkovním posezením. Viděla jsem dceru, jak venčí Lojzu. Byla na něj docela naštvaná. Táhla ho na vodítku jako pytel brambor. Zavolala jsem na ni: „Ahoj, jsi nějaká nervózní? Děje se něco? Pojď, zvu tě na kávu.“

A tam si dcera začala stěžovat: „Mami, mám zlost. Vrátila jsem se z práce domů. Děti leží na pohovce s mobilem v ruce, v předsíni byla loužička a Lojza kňučel na celý byt. Děti odmítly jít s Lojzou na procházku, protože se prý necítí dobře. Tak jsem zase musela jít já. Je středa a už jsem s ním tento týden byla čtyřikrát.“ Poděkovala mi za kávu a letěla domů.

Diana (32): Naštvala mě moje rodina. Nenašel se ani jeden člověk, který by nám pohlídal našeho psího miláčka v době dovolené

A najednou mám spolubydlícího já

A pak to šlo rychle. Dcera se asi bavila s manželem a oba rozhodli, že bude nejlepší, když psa někomu darují. Po třech letech byla starost o zvíře jen na dceři. Zjistili, že se musí omezovat v zahraničních dovolených a že to byl omyl. Začala zpracovávat mě. Prý mě Lojza zná a má mě rád. Vydírala mě přes city. A já si Lojzu nakonec vzala.

Začátky byly složité. Lojzovi se stýskalo po původním domově. Já nebyla zvyklá mít psa. Ale časem si vše sedlo. Nyní to spolu táhneme už dva roky. Ze začátku jsem svého kroku litovala, ale nyní jsem šťastná. Pravidelné procházky mi svědčí. Chodím s Lojzou na výlety, chodíme spolu do kavárny a spíme spolu v posteli. Jsem opravdu ráda, že ho mám. Sama bych si psa nekoupila, ale když jsem ho takto dostala, bylo to šťastné rozhodnutí.

Miriam (27): Můj pes je pořádný závislák. Nevydrží beze mě ani týden a já si neužiji dovolenou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].