David (33): Otec se vrátil z léčení a chtěl začít znovu. Po letech lží už to ale nedokážu

Když se táta přestal ozývat, nejdřív jsem si oddechl. Žádné noční telefonáty po třech pivech, žádné dlouhé monology o tom, jak to má máma po rozvodu lehčí, žádné litanie o tom, jak je hrozné, že jeho syn se za něj stydí. Po letech, kdy jsme se snažili tátovi pomoct a nikam to nevedlo, jsem tuhle změnu uvítal.

Františka (27): Dvanáct měsíců střízlivosti mi změnilo život. Přišla jsem o všechny přátele, ale nelituji

Překvapil mě

Po prvním týdnu jsem si říkal, že má asi hodně práce. Po druhém jsem si všiml, že neodpovídá ani na zprávy. Po třetím jsem to přestal řešit. Vždycky jsme měli takové vlny – chvíli jsme spolu mluvili skoro denně, pak mě najednou přestal brát. Bylo to jako vypínač. Někdy kvůli hádce, jindy bez důvodu.

Máma se ptala, jestli o něm něco nevím. Nevěděl jsem. Upřímně, nechtěl jsem vědět. Byl jsem unavený z jeho výčitek, z jeho věčných omluv, které nikdy nic nezměnily. Když pil, byl hlasitý, protivný, občas i zlý. Když nepil, byl unavený, uzavřený a lítostivý. Šel z extrému do extrému.

A pak jednoho dne zazvonil u mých dveří. Zhubnul, měl jiný výraz, skoro jsem ho nepoznal. Vypadal... střízlivě. Opravdu střízlivě. Nejenže nepil, ale bylo to vidět i v očích. „Byl jsem se léčit a nechtěl jsem to nikomu říkat, dokud jsem si nebyl jistý, že to zvládnu.“

Nevěděl jsem, co na to říct. Stáli jsme v předsíni a bylo to trapné. Vždycky jsme se uměli bavit jen, když se pil alkohol. Na oslavách, na grilování, u fotbalu. Teď tam stál člověk, se kterým jsem si vlastně nikdy nic neřekl doopravdy.

Kryštof (29): Po rozvodu rodičů se táta změnil. Nosí korálky, káže o energii a chce pořádat tantrické pobyty

Je to cizí člověk

Povídali jsme si chvíli. Spíš mluvil on. O skupinách, o terapiích, o tom, že prý se musí naučit žít jinak. Já jen přikyvoval. Cítil jsem se divně. Chtěl jsem ho pochválit, ale nešlo to. Pořád jsem měl v hlavě všechny ty večery, kdy mi volal v opilosti a já ho ze slušnosti poslouchal.

Když odcházel, řekl, že se nechce vracet ke starému životu. A že by rád začal znovu, i se mnou. Zavřel jsem za ním dveře a dlouho jsem tam stál. Za pár dní mi přišla zpráva od mámy, že táta je prý v pořádku, ale že se mu zatím nedaří najít práci. Přemýšlel jsem, jestli mu mám zavolat. Nakonec jsem to neudělal. Něco ve mně se bránilo.

Nedávno jsem ho potkal v obchodě. Kupoval si nealko pivo a balík sušenek. Vypadal klidně. Když mě uviděl, usmál se a pozdravil. Mluvil jsem s ním sotva minutu, jen jsme prohodili pár slov. Mám pocit, že přede mnou stál úplně jiný člověk. Někdo, koho vlastně neznám a potřebuju čas, než se to zlomí.

Vladimír (41): Na základce si na mě zasedla učitelka. Nečekal jsem, že v nejtěžší chvíli to bude její rodina, kdo mi pomůže

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].