Diana (32): Naštvala mě moje rodina. Nenašel se ani jeden člověk, který by nám pohlídal našeho psího miláčka v době dovolené

Je mi smutno z toho, že nám naše rodina nepomohla. Když někdo v minulosti potřeboval pomoct, vždy jsme se nabídli. A když jsme nyní potřebovali pomoct my, po příbuzných se slehla zem.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (29): Můj pes mě po narození dítěte začal nenávidět. Pak se ukázalo, že jen chránil moji dceru

Máme jasně nastavené priority

Naše rodina je pro nás důležitá. Aktivně pomáháme rodičům s nákupy nebo těžšími pracemi na zahradě. Kdykoliv potřebovali naši sourozenci pomoci při stavbě domu, pomohli jsme. Já s manželem Jakubem jsme se rozhodli pro život v bytě a zainvestovali jsme do velké terasy. Tento život nám vyhovuje a čas, který bychom strávili údržbou domu a zahrady věnujeme dětem a výletům.

S manželem jsme spolu patnáct let a ještě před dětmi jsme si pořídili pejska Ramba. Nyní mu je osm let a je to náš chlupatý synek. Milujeme ho a naše děti taky. Společně vyrážíme na pěší výlety.

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (32): Pořídili jsme si s přítelem psa. Netušili jsme, jak moc to zamává s našim vztahem

Dcerka s atopickým ekzémem rozhodla

Když se nám narodila dcera, objevil se jí v roce atopický ekzém. Ač jsem upravila svou i její stravu, stejně jsem ji litovala. Na krku, v tříslech a v podkolenních jamkách měla rudou kůži. Lékařka nám řekla, že dcerce pomůže pobyt u moře a slaná voda. Neváhali jsme a snažíme se být každý rok u moře.

Loni jsme byli u moře dvakrát. Jednou jel s dětmi jen manžel a jednou jsem jela s dětmi já. Rozhodli jsme se takto kvůli nedostatku dovolené a mému nástupu zpět do zaměstnání. Letos byla situace jiná. Jenže jsme narazili na problém, s kterým jsme nepočítali. Poprosili jsme příbuzné, zda by nám nepohlídali Rambíka. Osm dní v červnu.

Mohlo by Vás zajímat:

Elena (51): Můj pes už má zase klíšťata a já obavy. Nerada vzpomínám na rok, kdy jsem měla boreliózu

Spolehnout se musí člověk především na sebe

Oboje rodiče bydlí v rodinném domě, stejně tak sourozenci. U jedněch rodičů dokonce bydlí ještě babička. Takže jsme předpokládali, že s hlídáním psa nebude problém. Byl. Velký. Nikdo Rambíka hlídat nechtěl. Všichni tvrdili, že by nedali jeho chlupy a že by nesnesli nepořádek, který přítomností zvířete v domácnosti vznikne.

Dokonce nebyli ochotní ani jezdit k nám domů a psa venčit. „Jo, pořídili jste si psa, tak se starejte. Pes je závazek,“ jízlivě si nás dobíral manželův bratr. „Jasně, máme psa a máme ho rádi. Ale taky máme právo jet na dovolenou. Obzvláště, když to potřebuje dcera kvůli zdraví. Ale díky za rady, poradíme si sami,“ uzavřel diskusi manžel. Rambíkovi jsme našli kvalitní psí hotel a za osm dní jeho pobytu jsme holt zaplatili deset tisíc. Dovolenou jsme si užili a příště využijeme opět této služby a rodiny se už ptát nebudeme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (27): Můj pes je pořádný závislák. Nevydrží beze mě ani týden a já si neužiji dovolenou