Valerie (32): Pořídili jsme si s přítelem psa. Netušili jsme, jak moc to zamává s našim vztahem

Příběhy o životě: Pořídili jsme si s přítelem psa. Netušili jsme, jak moc to zamává s našim vztahem
Zdroj: Freepik

Valerie a její přítel spolu žili tři roky. Pak si pořídili psa a všechno se změnilo. Valerie doufala, že je to začátek pro budoucí rodinu. Přítel to ale cítil jinak.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 30. 06. 2025 10:00

Když jsme se s Markem (35) rozešli, nešlo o klasické hádky nebo nevěru. Důvodem byl pes. Ne že by mě, nedej bože, pokousal. Jen se mezi nás prostě vetřel způsobem, který jsme už neuměli vyřešit.

Nezvládneme ani psa, natož třeba dítě

S Markem jsme spolu byli docela šťastní. V práci se nám dařilo, víkendy jsme trávili na chalupě, společné plány jsme měli také. Po třech letech jsme se začali bavit o tom, že bychom si pořídili psa. Ve skutečnosti o tom mluvil už dlouho. Já se trochu bála, nikdy jsem psa neměla, spíš jsem byla na kočky. Ale říkala jsem si, že to zvládneme. Jsme přeci tým a jednou budeme snad i rodina.

Z útulku jsme si přivezli veselého křížence jménem Rony. Byl to mazel, ale trochu divoch. První týden byl plný euforie. Procházky, hračky, společné večery na gauči. Jenže velmi brzy jsem si všimla, že se něco mění. Rony měl mnohem raději Marka, o tom žádná. Tajně jsem doufala, že příteli začnou tikat biologické hodiny.

Najednou už jsme nebyli my dva. Byli jsme spíš – já a oni dva, totiž Marek a pes. Já jsem mohla venčit a shánět krmivo, to bylo asi tak vše. Když jsem se ráno snažila připravit do práce, Rony pobíhal po bytě, štěkal, tahal mě za župan. Marek ještě spal. Když jsem ho vzbudila, jen zabručel, že „už vstává“. Ale nevstal.

Psa podrbal za ušima hned po našem milování

Jakmile jsem si stěžovala, že jsem doma jen za služku a Marek je tu pro zábavu pejskovi, odbyl mě.
„Ty jsi pořád tak negativní. Vždyť je to pes. Ne projekt.“ Jenže pro něj to byl projekt. Najednou měl celý Instagram plný Ronyho. Příběhy, fotky, videa. Mně se už téměř na nic neptal. Ale věděl, kolik Rony vážil minulý týden a co měl k večeři. Mně zapomněl koupit kafe i prášek na praní, přestože jsem to připomínala tolikrát.

Začali jsme se hádat. „Nechci, aby spal v posteli!“ bránila jsem jediné místo, kde se pes neválel.
„Ale on tam chce být! Má rád lidské teplo!“ hájil ho Marek nepochopitelně.
„A já mám ráda soukromí!“ naznačovala jsem, že nás Rony pozoruje při milování. Posledně ho přítel hned po vyvrcholení podrbal za ušima. Já nedostala ani pusu na čelo. „Tak spi v obýváku,“ řekl možná ze srandy.

Ta věta mě bolela víc, než by měla. Možná proto, že přesně vystihovala, jak to u nás začalo vypadat. Marek a Rony byli nerozluční. Já byla jen logistický dodatek. Když jsem mu řekla, že mě to mrzí, odvětil: „Já myslel, že máš Ronyho ráda.“
„Mám. Ale nechci, aby mi nahradil partnera. Měl prověřit, jestli zvládneme dítě,“ prozradila jsem se.

A tak jsme to skončili kvůli psovi

Jako by nechápal, co mu říkám. Já chtěla posunout vztah někam dál, mít společnou zodpovědnost. On chtěl mazlíčka, respektive parťáka pro sebe. A pak už neměl kapacitu na nic dalšího. Když jsem si balila věci, Rony mi přinesl svou plyšovou kost. Jako by cítil, že se něco děje. Možná jsem brečela víc kvůli němu než kvůli Markovi.

Neodešla jsem jen kvůli psovi. Odešla jsem, protože v tom vztahu už pro mě nebylo místo. Pes byl jen ukazatel toho, co ve vztahu nefungovalo. A když už nezbylo nic než mlčení a štěkot, bylo na čase jít.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].


Vítejte ve dvoupatrovém bytě Jana Ondera: Ukázal nám dvě šatny plné pokladů i drahou betonovou stěrku

Vítejte ve dvoupatrovém bytě Jana Ondera: Ukázal nám dvě šatny plné pokladů i drahou betonovou stěrku

Související články

Další články