Facebook
Instagram
Zlata nemá moc dobrý vztah se svou tchyní. Ta jako by se nechtěla stát babičkou. Odmítala hlídat vnoučata a říkala, že ona vychovala čtyři děti a vždy si nějak poradila.
Moje tchyně se nechová jako opravdová babička. Nechce se starat o svá vnoučata, přestože má jen dvě. Kdykoli ji požádám o pomoc s mými čtyřletými dvojčaty Maruškou a Karlem, vždy se vymlouvá, že má spoustu práce nebo jiné povinnosti. Ale když jde o to, aby mi vytkla, že jsem špatná matka, protože jsem děti poslala do školky příliš brzy, to si čas najde...
Prý mi nezáleží na vlastních dětech
„Tak se chovají sobecké ženy,“ řekla moje tchyně, když zjistila, že Maruška a Karel půjdou do školky. „Dnešní ženy úplně ztratily směr a zapomněly, kde je jejich místo.“
Samozřejmě nějak „zapomněla“, že to nebylo jen mé rozhodnutí. Domluvili jsme se na tom společně s mým manželem Martinem (37), který je, jen tak mimochodem, její syn. Podle ní to byla všechno moje vina, protože jsem se vrátila do práce, místo toho, abych zůstala v kuchyni. Nejsem si jistá, jestli si vůbec uvědomuje, že vychovávat dvě děti je obrovská výzva, zejména finanční.
Martinův plat nestačil na to, aby uživil rodinu, a kromě toho jsem neměla ambici skončit jako hospodyňka. Můj manžel s tím příliš nesouhlasil a tchyně ho v tom podporovala. Kdykoliv mohla, měla ty své poznámky...
Vytáhl mě z depresí
Po svatbě jsem nemohla otěhotnět, i když jsem si dítě moc přála. Už jsme to chtěli vzdát, když se na testu konečně objevily ty dvě dlouho očekávané čárky. Byla jsem nesmírně šťastná. Jen pro jistotu jsem si test udělala znovu a když výsledek zůstal stejný, nedokázala jsem zadržet slzy.
Byli jsme s Martinem v šoku, když jsme později zjistili, že čekáme dvojčata! Byli jsme nadšení, ale také jsme měli pochybnosti, jestli to zvládneme. Nebudu lhát, že jsem hodně spoléhala na pomoc tchyně.
Moji rodiče nám pomoct nemohli, oba tragicky zahynuli při nehodě ve stejném roce, kdy jsem dokončila studium na vysoké škole. Kdyby nebylo Martina, asi bych se z depresí nevyhrabala dodnes. Právě v této těžké době přišel do mého života a už v něm zůstal.
Bohužel se až po svatbě ukázalo, jaký je doopravdy. Očekával, že mu budu sloužit, a když přijde z práce, bude na stole teplá večeře.
Hana (40): Po 20 letech jsem utekla od manžela alkoholika. Tchyni se to nelíbí
Tchyně asi nechce být babičkou
Martinův starší bratr zatím děti neměl. S manželkou vydělávali dobré peníze a cestovali po světě, na sociálních sítích se chlubili fotkami z různých exotických míst. Do rozšíření rodiny se nehrnuli.
Moje tchyně samozřejmě byla nadšená, když zjistila, že jsem těhotná, ale to bylo všechno. Po narození dětí neprojevila moc zájmu o to, aby nám pomohla.
„No víš...“ říkávala sarkasticky, „Já jsem své děti vychovala sama a nějak jsem to zvládla.“
Bylo těžké to poslouchat, ale nemohla jsem ji do ničeho nutit, i když by se mi pomoc od babičky čas od času hodila.
Tchyně si jen stěžuje
Když se blížily Martinovy narozeniny a chtěli jsme je oslavit jen ve dvou, abychom si na chvíli odpočinuli od rodičovských povinností. Neměli jsme žádné složité plány - jen kino, večeře v restauraci a pak domů.
„Promluv si s mámou, třeba bude souhlasit,“ požádala jsem, aby se jí zeptal, jestli nám nepohlídá děti.
Kdykoli jsem jí zavolala já, musela jsem si nejdřív vyslechnout spoustu stížností. Podle ní jsem nebyla hodna stát se Martinovou manželkou ani matkou jeho dětí. Nikdy to neřekla přímo, ale náznaky byly jasné.
„Dobře, promluvím si s ní,“ slíbil Martin.
Své slovo dodržel a dokonce se mu povedlo domluvit s mámou, že se postará o dvojčata. Ale to by nebyla tchyně, kdyby neprojevila svou nespokojenost. Chovala se, jako by se jí stalo strašlivé příkoří. Kvůli tomu jsem se nedokázala soustředit jen na nás dva ani během filmu, ani během večeře, která měla být romantická. Prostě to nešlo.
„Měla by ses stydět, nechat kuchyni v takovém nepořádku!“ přivítala nás, když jsme se vrátili.
Samozřejmě tím neskončila. Vytkla mi každé smítko prachu v bytě. Zatínala jsem zuby a pěsti, a když se za ní konečně zavřely dveře, zhroutila jsem se na pohovku a rozplakala se.
Martin se nepokusil uklidnit mě objetím nebo polibkem, ale viděla jsem, že je naštvaný. Druhý den matce zavolal a řekl jí, že tentokrát zašla příliš daleko. To bylo něco nového, zastal se mě poprvé... A to jsem v noci dokonce uvažovala o rozvodu, protože představa, že zestárnu po boku maminčina mazánka, mě nijak nelákala.
Ale bohužel, kvůli okolnostem, které jsme nemohli ovlivnit, jsme museli tchyni požádat o pomoc ještě několikrát. Dala jasně najevo, že nám dělá laskavost, a neustále mě kritizovala. Stěžovala si, že se nemůže věnovat svým věcem, protože já jako matka selhávám. Poslouchat ty nesmysly bylo opravdové utrpení...
Zjistila jsem pravdu o své tchyni
Jsem od přírody trpělivý člověk, ale i moje trpělivost má své meze. Když už toho na mě bylo moc, rozhodla jsem se, že si s ní otevřeně promluvím. Chtěla jsem jí dát najevo, že její urážky už nebudu tolerovat. Upozornila jsem Martina na své záměry a hned po práci jsem jela za tchyní.
Bylo po čtvrté hodině odpoledne a ona mi otevřela dveře v županu. Vypadala, jako by právě vstala. Nemohla jsem skrýt překvapení. Ona také byla překvapená, že mě vidí.
„Dáš si kávu?“ zeptala se ne příliš přátelským tónem.
„Ne, děkuji, kvůli tomu tady nejsem.“
Něco zabručela a šla do koupelny.
Rychle jsem nakoukla do ložnice. Postel nebyla ustlaná. V kuchyni na stole stál talíř s čerstvě připravenými chlebíčky. Jako kdyby se teprve teď probudila a chystala se snídat.
„Takže tímhle jsi tak strašně zaneprázdněná celý den?“ nemohla jsem si odpustit jízlivou poznámku. „Celý den se válet... Není divu, že nemáš čas na rodinu.“
Upřela na mě pohled plný smutku. O chvíli později už plakala. Mezi vzlyky přiznala, že se cítí zbytečná a odstrčená. Když se snažila pomoct staršímu synovi s domácností, odmítl ji. Byla zraněná a naštvaná a já se stala jejím terčem. Přiznala, že je jí to strašně líto a neví, jak to napravit.
„Nechceš přijít v neděli na oběd?“ zeptala jsem se nesměle. Přestože jsem na ni byla naštvaná, bylo mi jí líto.
„Ráda,“ odpověděla téměř šeptem.
Rozhodla jsem se dát jí šanci. Něco mi říkalo, že ji využije. Také jsem se rozhodla nezavrhnout Martina. Čas ukáže, jestli to bylo správné rozhodnutí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
