Facebook
Instagram
Johana nemá svou tchyni ráda, protože ji vždy poučuje a kritizuje. Když se kvůli tomu obrátila na svého manžela, ten jí řekl, že si to jenom namlouvá.
Kdyby to záleželo jen na mně, nejraději bych všechny kontakty s tchyní přerušila. Pokaždé, když ji navštívíme, si připadám, jako bych stála před přísnou zkoušející. Už mám dost těch nekonečných výslechů! Její otázky mě dohánějí k šílenství, zvlášť když bez ohledu na to, jak odpovím, nikdy není spokojená. V její přítomnosti se cítím jako malá holka, která se nepřipravila na hodinu.
Nedělní oběd u tchyně je tradice
„Co kdybychom nešli k tvé mámě, ale skočili na jídlo do restaurace?“ navrhla jsem svému manželovi Martinovi (32) jednoho nedělního rána. „Je krásný den a kousek od parku otevřeli novou sushi restauraci. Ráda bych zkusila nějaké japonské jídlo. Co ty na to?“
„Děláš si legraci? Vždyť každou neděli chodíme na oběd k mojí mámě,“ připomněl mi manžel. „Je to tradice.“
„Ano, ale nic se nestane, když jednou za čas uděláme malou výjimku. Zasloužíme si alespoň jednu neděli v měsíci jen pro sebe,“ naléhala jsem. „Po obědě bychom mohli jít na procházku a možná i do kina. Kolegyně mi doporučovala jednu novou komedii.“
„Miláčku, vidíme se každý den a máme před sebou celý život. Máma je sama a určitě se cítí osaměle, i když to nepřizná. Mohli bychom pro ni udělat alespoň tohle, nemyslíš?“
Popravdě jsem na sushi ani nechtěla jít. Nemám ráda syrové ryby, ale Martin je miluje. Doufala jsem, že zmínka o sushi by ho mohla přimět změnit názor na trávení odpoledne u jeho matky.
Dál jsem nenaléhala, protože jsem věděla, že tuto diskusi nevyhraju. Martin svou matku zbožňuje. Nemůžu mu to zazlívat, je jejím jediným synem a vychovávala ho sama. V takové situaci je pochopitelné, že mají silné pouto.
Hana (40): Po 20 letech jsem utekla od manžela alkoholika. Tchyni se to nelíbí
Tchyni nemám ráda
Problém je, že já s tchyní nevycházím moc dobře. Abych to řekla upřímně: nemůžu tu ženu vystát. A jsem přesvědčená, že ona mě také nemá ráda. Vždy se ke mně chovala jako k dítěti. Její životní cíl je podle všeho poučovat mě. Dokáže mi vytknout chyby i tam, kde žádné nejsou. Nikdo jiný mě nedokáže přivést do rozpaků tak jako ona. Jít na oběd k ní mě stresuje víc než maturita z matematiky a chemie dohromady, protože vím, že mě čeká výslech od vševědoucí a neomylné tchyně...
„Tak... co je u vás nového, děti?“ zeptala se po nedělním obědě.
„Vlastně nic. Johana včera uvařila fantastickou rajskou polévku. Dokonce chtěla přinést i porci pro tebe, ale věděl jsem, že to nebudeš jíst,“ řekl Martin.
„A proč si to myslíš?“ zeptala se.
„Přidala jsem trochu ananasu a Martin mi připomněl, že jsi na něj alergická,“ vysvětlila jsem.
„Ananas? Do rajské polévky? Co je to za nesmysly!“
„Je to vietnamský recept. Přidává se tam ananas, sójová omáčka, tofu a trochu citronové šťávy. Martinovi to takhle moc chutná.“
„Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela. Kdybych něco takového uvařila svému nebožtíkovi, vyhnal by mě z domu!“
Tchyně mě jen kritizuje
To byl jen úvod k hlavní části zkoušky, která mě čekala. Po obědě si začala stěžovat, že bude muset vyčistit troubu. Zeptala se, jaký čisticí prostředek používám doma. Řekla jsem jí název přípravku, který si snadno poradí s mastnotou. Pak to začalo.
„Mýlíš se, jako obvykle...“
„Já si to nemyslím. U mě vždy funguje skvěle.“
„Možná, ale zbytečně plýtváš penězi, které můj syn těžce vydělává. Já používám domácí směs z jedlé sody a soli. Stojí to pár korun a zaručuji ti, že nic lepšího není. Když na troubu používáš drahou chemii, určitě máš na okna taky nějaký drahý prostředek.“
„Jen obyčejný čistič na sklo.“
„A zase vyhazuješ peníze zbytečně. Kdybys použila vodu s amoniakem, zjistíš, že nic jiného nepotřebuješ. Říkala jsem ti to před posledními svátky. Věděla bys to, kdybys mě poslouchala.“
Řekla to tak, jako bych byla závislá na výplatní pásce svého manžela, což není pravda. Pracuji a vydělávám si sama. Kromě toho jí není nic do toho, co vařím a jak se starám o domácnost. Ona má své metody, já mám své. Možná jí zápach amoniaku v celém bytě nevadí, ale mně ano.
Je to pokaždé stejné
Možná se tomu těžko věří, ale nepamatuji si neděli, kdy by mě tchyně nepodrobila výslechu. Přesně tak se cítím, když ji navštěvuji... jako na výslechu. Mohla bych uvádět příklady jeden za druhým.
Naposledy jsem jí přinesla její oblíbený kynutý koláč. Upekla jsem ho sama. Myslela jsem, že si pochutná a bude hodnější. Jenže když jsem ho nakrájela, zjistila jsem, že se mi nepovedl. Pak začal výslech.
Ptala se na všechno: na teplotu trouby, kvalitu surovin, množství másla, kolik těsta jsem dala do formy, jestli bylo všechno čerstvé. Nakonec prohlásila: „No, jestli ti pečení nejde, vždycky můžeš použít amoniak. Možná to není zdravé a chutné, ale koláč se ti nepokazí.“
Doufala jsem, že když si o tom promluvím s manželem a upřímně mu povím, jak se cítím, když mě jeho matka zkouší, postaví se na mou stranu. Ale on mi řekl, že si jen něco namlouvám...
Manžel problém nevidí
„Nemyslíš, že tvoje máma mě nemá moc ráda?“ zeptala jsem se, když jsme jeli domů.
„O čem to mluvíš, Johanko? Máma tě zbožňuje.“
„Tak proč se tak moc snaží ztrapnit mě?“
„Ztrapnit tě?“ podivil se.
„Pokaždé, když jsme u ní, se mi snaží dokázat, že nevím, co dělám. Ať už jde o vaření, úklid nebo cokoliv jiného, ona to vždycky ví líp.“
„Miláčku, to je pro tebe problém? Máma je stará škola. Má na všechno svůj způsob. A protože nikdy neměla dceru, předává své znalosti tobě. Jsem si jistý, že to nemyslí špatně.“
„Nevím. Mám pocit, že mě chce v tvých očích zdiskreditovat. Jako by na mě žárlila.“
„Teď už to přeháníš. Myslíš si, že mě chce mít jen pro sebe?“
„Ano, takový mám dojem. Vždyť jsi její jediný syn. Moc tě prosím, promluv si s ní, protože tyhle situace jsou pro mě velmi nepříjemné.“
„Ani náhodou. Nebudu se s mámou hádat jen proto, že si něco namlouváš.“
Nechápu, jak může nevidět chování své matky. Jestli se to nezmění, přestanu na ty nedělní obědy chodit. Vím, že Martin na mě bude naštvaný, ale to je jedno. Když se za mě nechce postavit on, musím to udělat sama...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
