Facebook
Instagram
Anna má doma dva malé raubíře. Dávají jí zabrat tak moc, že už potřebovala odpočinek. A tak se rozhodla, že s manželem vyrazí na dovolenou bez dětí. Mělo to ovšem jeden háček.
Dovolená je od toho, abychom si odpočinuli. A nelze mluvit o odpočinku, když na dovolené děláte totéž, co vždycky. V mém případě je to péče o děti. Potřebovala jsem změnu a odpočinek. Když jsem požádala tchyni, aby se mi během dovolené postarala o kluky, nazvala mě špatnou matkou. Jak mi to mohla říct? Zasloužím si oddech od těch rozjívených spratků, a tak jsem se ji rozhodla přelstít.
Synové ze mě vysávají energii
Své syny Sebastiána a Viktora miluju, ale musím přiznat, že se z nich stávají pěkní raubíři. Ještě nikdy jsem neviděla tak hlučné a živé děti. Jakmile se probudí, začnou křičet a nepřestanou, dokud neusnou. Jsou všude a kdybych je na chvíli spustila z očí, určitě by došlo k nějakému neštěstí. Není to tak, že bych byla paranoidní nebo si představovala jen to nejhorší. Mám totiž své zkušenosti.
Před pár měsíci jsem je na jednu minutu zpustila z očí, protože mi volala kamarádka. Když jsem se vrátila do obýváku, Viktor, můj milovaný pětiletý syn, stál na kuchyňském stole a jeho čtyřletý bráška ho povzbuzoval: „Skákej! Skákej!“
„Ne!“ vykřikla jsem a rozběhla se k němu.
„Mami, koukej!“ řekl radostně a skočil.
Naštěstí to skončilo jen vyvrtnutým kotníkem, ale stejně jsem o něj měla strach. No a tak vypadá každý den s mými raubíři. Když se ráno probudím, začnu přemýšlet, jaké překvapení pro mě připraví.
Když dovolená, tak bez dětí
I když ty moje ty malé křiklouny miluji, dovolená s nimi prostě není dovolená.
„Co kdybychom si letos udělali dovolenou bez dětí?“ zeptala jsem se manžela.
„Bez dětí? Jak si to představuješ?“
„Požádáme tvoji mámu, aby nám je pohlídala.“
„Zlato, jsme manželé už šest let, ale mám pocit, že mou mámu vůbec neznáš. Vím, co ti řekne: ‚Chtěli jste děti, tak se o ně starejte,‘“ řekl a snažil se napodobit hlas své matky.
„Promluvím si s ní jako žena se ženou. Pochopí mě. Koneckonců, s tebou taky určitě měla plné ruce práce.“
„No promiň...“ předstíral, že se urazil. „Byl jsem zlaté dítě.“
„Tak po kom jsou ti kluci tak divocí? Po mně určitě ne...“
A tak jsem zvedla telefon a zavolala tchyni.
Tchyně mě nazvala špatnou matkou
Poté, co jsem si vyslechla o jejích problémech s kyčlemi, mohla jsem konečně přejít k věci.
"Mám na tebe malou prosbu. Mohli bychom ti v červnu na týden přivézt kluky?“
„Proč? Stalo se něco?“
„Nic se nestalo. Jen chceme jet k moři a trochu si odpočinout.“
„Bez dětí?“
„Víš, jací jsou. Musela bych za nimi běhat celý den. A já opravdu potřebuji odpočinek. Udělala bys to pro nás?“
„Jistě! Protože je nejlepší všechno hodit na starou ženskou! Ani náhodou! Vaše děti, vaše odpovědnost. Kluci jsou u mě vždycky vítáni, ale pokud mají zůstat déle, musí to být s vámi. Sama to nezvládnu.“
„Prosím tě. Je to jen týden.“
„A když se něco stane, koho budeš obviňovat? Samozřejmě že mě!“
„Copak nechápeš, že potřebuji dovolenou?“
„Pokud potřebuješ dovolenou od vlastních dětí, znamená to, že jsi špatná matka.“
Zavěsila. A to jsem doufala, že pochopí mou situaci.
„Říkal jsem ti to...“ pokrčil rameny manžel.
Měla jsem jednoduchý, ale geniální plán
Druhý den ráno se kluci vzbudili jako obvykle první. Ale tentokrát nás nevyhnal z postele jejich křik. Viktor se rozhodl zpříjemnit nám den jinak. Vzal hrnec a nalil do něj tolik vody, kolik dokázal unést. Vplížil se do ložnice a vylil ji na nás.
„Do háje, mám toho dost!“ vykřikla jsem.
Můj manžel byl rudý vzteky. Poslal kluky do jejich pokoje a zakázal jim vyjít ven až do večera.
„To stačí. Hned jak převléknu povlečení, rezervuji týden u moře. Jen pro nás dva. Ty spratky s sebou nebereme,“ řekla jsem naštvaně.
„Necháš je doma samotné?“
„Ne. Mám jiný nápad.“
Ještě ten den jsem zavolala tchyni. Přiznala jsem, že měla pravdu, a omluvila se, že jsem chtěla, aby na sebe vzala takovou velkou odpovědnost.
„A co dva dny? Jeden víkend by pro tebe byl problém?“ zeptala jsem se.
„Dva dny jsou v pohodě. Můžete je přivézt,“ souhlasila a já málem vyskočila od radosti.
Můj plán byl nechat kluky u babičky a my se půjdeme válet na pláž.
„Zavoláme jí, až budeme u moře. Řekneme jí, že se vrátíme za týden,“ vysvětlila jsem manželovi.
„Chceš ji postavit před hotovou věc?“
„Nic se jí nestane. Jako babička by měla mít nějaké povinnosti,“ dodala jsem.
Odpočinula jsem si jako nikdy předtím
Vím, že je to ode mě podlé, ale neměla jsem jinou možnost. Kdybych to neudělala, dříve nebo později bych se zbláznila. Jsem matka 24 hodin denně a moji dva raubíři ze mně vysávají všechnu energii. Raději bych zůstala doma, než je vzala na dovolenou.
Když jsme kluky vezli k tchyni, manžel celou cestu opakoval, že je to špatný nápad. Neposlouchala jsem ho. Nechtěla jsem couvnout. Kromě toho, křik kluků přehlušil jeho hlas.
„Vrátíme se v neděli,“ řekla jsem tchyni.
„Bavte se dobře,“ řekla, aniž by tušila, co mám v plánu.
„Kluci, buďte hodní a poslouchejte babičku,“ instruovala jsem syny, ale ti už někde lítali a neposlouchali mě.
V letadle jsem tchyni poslala krátkou zprávu: „Myslím, že jsem zapomněla dodat, že se vrátíme ne tuto, ale příští neděli.“
Okamžitě jsem vypnula telefon a manželovi nařídila udělat to samé. Byla to nádherná dovolená. Odpočinula jsem si a k dětem se vrátila se spoustou nové energie.
Tchyně nám pořádně vynadala a řekla, ať se jí už neozýváme. To nevadí. Stálo to za to. A stejně si myslím, že ji to přejde...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
