Šarlota (32): Během let se z našeho vztahu vytratila láska. Už i dcera se ptá, co se děje

V létě oslavíme 12. výročí našeho vztahu. V souvislosti s tím si pokládám otázku, zdali vůbec chci. Náš vztah se během posledních let změnil. Nemyslím si, že jde o partnerský vztah, ale spíše o dva kamarády, co spolu mají děti a žijí pod jednou střechou. Přála bych si to změnit, ale obávám se, že to nepůjde.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (57): Vím, že svého partnera už nemiluji. Kvůli jedné věci ho však nemůžu opustit

Přítel mě dostal na svoji flegmatickou povahu

S Vojtou (33) jsme se seznámili, když mi bylo dvacet let. Bylo to v bývalém zaměstnání. Tehdy mě uchvátila jeho flegmatická povaha. Byl známý svým smyslem pro humor. Jakmile někde byl, všichni se smáli. I mě na to utáhl. To, že jsem dnes nespokojená, možná pramení z toho, že jsme šli na věci příliš rychle. Nechodili jsme spolu ani měsíc, když jsme spolu začali bydlet.

Šlo o menší byt, který jsem měla pronajatý se svojí kamarádkou. Vojta se ke mně nastěhoval a my začali žít jako pár. Měli jsme se ale dobře. Rovnou z práce jsme chodili na pivo nebo do kina. Nic jsme neřešili, jen jsme si užívali. Náš vztah vzkvétal a já měla pocit, že je tím pravým. Během následujících pěti let jsme si pořídili dům, ve kterém žijeme dodnes.

Máme spolu dvě děti. Jako první se narodila Eliška (7) a o dva roky později Matěj (5). Občas jsme se s Vojtou podivovali nad tím, kam až jsme to spolu dotáhli. Lidé z našeho okolí nám moc šancí nedávali. Hlavně v souvislosti s Vojtou. Právě pro jeho flegmatickou a řekněme pohodlnou povahu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (33): Náš život se cvrknul na chození do práce, večerní sledování televize a obložený talíř. Jsem nešťastná

Náš vztah po letech změnil směr

O ruku mě sice před lety požádal, ale nikdy jsme se nevzali. Společně jsme hledali výmluvy, proč neuspořádat svatbu. Dnes toho lituji. Naše děti nesou jeho příjemní a já jsem v rodině jako cizinec. Eliška se mě pořád ptá, proč nejsme manželé. Copak já vím? Copak já vím, proč jsme nebyli schopni a ochotni se za těch 12 let vzít?

Zhruba poslední rok si všímám, že se náš vztah mění. Role maminky mě hodně změnila. Jsem mnohem zodpovědnější, víc plánuji a nad věcmi přemýšlím. To se o Vojtovi říct nedá. Stále žije tak, jako kdyby mu bylo lehce přes dvacet. Dál si vede ten svůj flegmatický život. Povinnosti ohledně rodiny mu stále nic neříkají.

A co se týče našeho vztahu? Tak z toho jsem velmi nešťastná. Vytratila se z něj něha, pokora a vzájemná úcta. Nežijeme spolu, ale vedle sebe. Byly doby, kdy jsme se bez polibku neloučili. Kolikrát se vracel i z auta, aby mě na rozloučenou políbil. Dnes je to tak, že na sebe něco houkneme a jdeme. Nedotýkáme se jeden druhého, nespíme spolu. Sex je u nás něco jako Vánoce.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (23): Přítelkyně pošlapala velikonoční zvyky mé rodiny. Nevím, jestli má vztah budoucnost

Zůstávám ve vztahu, kterému nevěřím

Eliška také cítí, že se s námi něco děje. Často se mě ptá, proč se nechytneme za ruku, nebo nepolíbíme. Nechci jí lhát, ale pravdu také neznám. Kamarádka mi položila otázku, zdali Vojtu miluji. Zaskočila mě. Já totiž neznám odpověď. Vím, že ho mám ráda a jsem na něj zvyklá. Ale je to ještě láska?

To nedokážu říct. Možná bych se měla Vojty narovinu zeptat, co s námi bude dál. Na druhou stranu, já vlastně nevím, co chci slyšet. A co chci vlastně já sama. Rozchod? Nebo zůstat kvůli dětem? Nevím! A tak dál zůstávám ve vztahu, kterému úplně nevěřím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (28): Exmanželovi se po rozvodu vede skvěle. Já se stále trápím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.