Max (30): Při nácviku žádosti o ruku se stalo něco, co jsem nečekal. Jsem teď všem pro smích

S Adrianou (29) jsme chodili přes pět let. Už když jsem ji poznal, jsem věděl, že je to žena, kterou si jednou vezmu. Chtěl jsem ale nejprve zjistit, jestli to i ona se mnou myslí vážně.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (29): Přítelkyně mi neustále naznačuje, abych si ji vzal. Už toho mám plné zuby

Chtěl jsem požádat přítelkyni o ruku

Po třech letech společného bydlení jsem si mohl být jistý, že i já jsem pro ni důležitý. Byly to pro mě nejlepší roky života. Sice jsme se i často hádali, ale poté vždy následovalo usmíření a mohli jsme navázat tam, kde jsme skončili. Naší velkou vášní bylo cestování. Během našeho vztahu jsme projeli snad celou Evropu.

Tím vším jsem se ještě víc utvrdil v tom, že si ji chci vzít. A proto jsem vymyslel plán, jak ji požádám o ruku. Nechtěl jsem, abychom u toho byli jen sami dva. Vím, jak moc dobré vztahy má s rodinou, a byl jsem si jistý, že by tuto událost s ní chtěla sdílet, ať dopadne jakkoliv.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (45): Manžel spí se sekretářkou. Otřepaný románek, myslela jsem si. Na jejich vztahu je ale něco bizarního

Nacvičoval jsem to s kamarádem

Proto jsem se rozhodl ji požádat o ruku na rodinné večeři, která se měla konat u nás. Přišlo mi to jako perfektní nápad. Adriana pojede vyzvednout rodinu na nádraží a já to tam zatím všechno připravím. Měl jsem to od začátku velmi dobře promyšlené a těšil jsem se, jak perfektně to vyjde.

Na přípravu večeře a na vytvoření té správné atmosféry jsem si pozval na pomoc kamaráda Martina. Pomohl mi prostřít stůl, rozmístit světla a svíčky a udělat náš domov tak romantický a útulný, aby mi nemohla Adriana říct ne. S přípravou jsme byli vcelku rychle hotoví, a tak se mě Martin začal ptát, jestli si to nejdřív nechci zkusit, že bude předstírat, že je Adriana.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilém (32): Kamarádi dostali bláznivý nápad, jak mi najít holku. Nevěřil jsem, že to vyjde

Rodina nás při tom načapala

Po krátkém naléhání jsem svolil. Klekl jsem si před Martinem na koleno a začal jsem svou naučenou řeč: „Adriano, jsi láska mého života. Už od prvního momentu, kdy jsem tě spatřil, jsem věděl, že ty jsi ten člověk, se kterým chci jednou zestárnout a procestovat celý svět. Vezmeš si mě?“ Jen jsem to dořekl, otevřeli se dveře a v nich stála Adriana se svou rodinou.

Nedokážu si ani představit, co jí muselo proběhnout hlavou, když viděla svého přítele, jak klečí s prstýnkem před kamarádem. Já jsem zůstal chvíli jak opařený. Tak jsem si to rozhodně nepředstavoval, ale naštěstí jsem zachoval chladnou hlavu a obrátil se k Adrianě.

Zopakoval jsem jí svoji žádost a ona mi šťastně odpověděla ano. Potom, když už jsme všichni zasedli k večeři, jsem se zeptal, proč přijeli dřív, než bylo naplánované. Adriana mi vysvětlila, že rodiče stihli dřívější vlak a na nádraží už čekali, takže je jen nabrala do auta a mohli rovnou jet.

Od nepovedené žádosti o ruku už uběhly tři roky, svatbu máme s Adrianou taky za sebou, ale doteď jsem celé rodině pro smích. Aspoň tedy máme vtipnou historku o zásnubách, kterou můžeme vyprávět našim dětem.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (36): Pohovor v práci se zvrtnul v největší trapas mého života. A mohu si za to sama

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.