Šárka (26): Kvůli penězům bydlím v podnájmu s cizím chlapem. Obávám se, že se do mě zamiloval

Před sedmi měsíci jsem byla nucena odstěhovat se kvůli zaměstnání do Prahy. Práce sice nebyla finančně zajímavá, ale šlo mi o zkušenosti, které díky ní získám.

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (21): Spolubydlící si pořídila psa, denně se kvůli němu hádáme. Chci, aby ho dala pryč

Hledala jsem nové bydlení

První věc, kterou jsem musela zařídit, bylo bydlení. Věděla jsem, že v současné době si vlastní podnájem nebudu moct dovolit. Proto jsem se přihlásila na stránky, kde se shánějí spolubydlící. Dlouho jsem nemohla najít nic, co by se mi líbilo. A čas se krátil.

Nakonec jsem pár dní před nástupem do zaměstnání našla byt, který se zdál být skoro dokonalý. Nájem byl snesitelný, byt se nacházel kousek od mé práce a vybavení bylo moc hezké. Rozhodla jsem se jít do toho. Jediný menší zádrhel byl můj spolubydlící. Honza (40) je o dost starší než já. Proto jsem si říkala, jestli dělám správně, že jsem nabídku vzala.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (27): S novým bytem jsme získali i trošku děsivého spolubydlícího. Říkáme mu Ferdinand

Byl ke mně upřímný

Prvních pár měsíců se zdálo, že je všechno v pohodě. Honza byl příjemný a v bytě jsme se prakticky nevídali. Oba jsme většinu času trávili v práci. Byt byl jenom místo na přespání. Přesto jsem se o Honzovi pár věcí dozvěděla. Nedávno prošel rozvodovým řízením a nemá žádné děti. A jak jsem pochopila, tak nemá ani moc kamarádů.

„Jsi jeden z mála lidí, se kterými si povídám,“ řekl mi jednou, když jsme večer seděli v obýváku. Docela mě to vyděsilo, protože jsem si říkala, jestli si ke mně nebuduje až moc blízký vztah. Bála jsem se, protože já ho v lásce moc neměla. Rozhodně bych ho neoznačila ani za kamaráda.

Mohlo by Vás zajímat:

Marika (28): Přítel se po sestěhování strašně změnil. Nevím, zda s ním takhle dokážu žít

Dělá pro mě spoustu věcí

Posledních pár týdnu Honza vyhledává mou přítomnost stále častěji. Když ráno vstávám, už je v kuchyni a vaří mi kávu. Dokonce mi párkrát připravil i snídani. Je to od něj milé, ale mám pocit, že to překračuje určitou hranici. Pár dní nazpět, když jsem přišla unavená z práce, Honza byl doma a čekal na mě s večeří. „Je pátek a říkal jsem si, že by se ti líbilo, kdyby ti někdo uvařil,“ řekl mi.

Nemohla jsem ho odmítnout, přišlo mi to neslušné. Ale teď mám pocit, že se do mě Honza zamiloval. Dělá pro mě spoustu věcí a mám obavy, že si myslí, že má u mě šanci. To se ale plete. Nelíbí se mi. A já teď nevím, jak mu jemně naznačit, že ho za přítele určitě nechci.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (34): Kvůli zdražování u nás bydlí moje máma i tchyně. Je to horší, než jíst kamení

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.