Facebook
Instagram
Michaela měla dlouholetou kamarádku Lídu, se kterou se rozhodly, že spolu budou i bydlet. Všechno díky důvěře klapalo na jedničku. Změna přišla ve chvíli, kdy si kamarádka pořídila štěně. Michaela ho neměla ráda, protože jí ničilo věci, čůralo do postele. Lída jí nenápadně zapojila do venčení. Jak se dá taková situace vyřešit?
S Lídou jsme dlouholeté kamarádky, které spolu prožily časy základní i střední školy. Naše kamarádství bylo postavené na pevných základech. Znaly jsme se tak dobře, že jsme si v dospělosti řekly, že spolu budeme i bydlet.
Psa doma nechci
Takové dlouholeté přátelství má mnoho výhod. Nemusely jsme se před sebou ve společném bytě stydět nebo se bát o své věci. Když jdete bydlet s někým, koho neznáte, máte obavy.
Shodly jsme se na všem. Kdo kdy uklidí, kdo uvaří. Když si jedna chtěla přivézt domů kluka, druhá vyklidila pole. Jednoho dne dostala Lída skvělý nápad. Bohužel, myšleno ironicky. Už jako puberťačka si přála psa, ale její rodiče to nikdy nedovolili. Tak si ho chtěla dopřát teď. Majitel bytu psa nezakazoval, takže jedinou překážkou jsem byla já. Nechtěla jsem domů psa. Je to povinnost, musí se chodit venčit. Vím, jak to fungovalo u nás doma. Místo abych šla po škole s holkami ven, jsem jela domů venčit psa. Snažila jsem se ji přemluvit, aby s tím ještě počkala, třeba až bude mít rodinu. Ona se k tomu nápadu tak upnula, že jsem tušila, že tento spor nevyhraji.
Jednoho dne, když jsem přišla domů, něco bylo jinak. Lída seděla celá nadšená v obýváku a měla na klíně malou chlupatou kouličku. Bylo to štěně malého labradora. Roztomilé bylo, ale můj názor na to mít doma psa to nezměnilo. Jak je známé, štěně všude čůrá a kálí. Nevím proč, ale vždycky si pro svoji potřebu vybralo můj pokoj, moji postel.
Zničené přátelství psem
Všechno jsem měla rozkousané, ocucané. První týdny v noci pořád kňučelo a štěkalo. Lída mě uklidňovala, že to přejde. Začalo se často stávat, že mi volala Lída, že se zpozdí, abych vzala psa ven. Toho jsem se bála nejvíc, že mě do toho zapojí. Kdy mi došla trpělivost, bylo, když si dokázalo z mého stolu stáhnout moje papíry do práce a udělalo z nich tisíc malých. Lídu jsem požádala, aby ho ke mně do pokoje nepouštěla. Cítila se uraženě. Tak jsem si pokoj musela začít zamykat.
Nejhorší na celé věci je, že ho nevychovává. Dnes je štěně staré pět měsíců a je to nevychovaný pes, kterého nesnáším. Nejraději bych se odstěhovala, ale byt je na dobrém místě, kousek od mé práce. Je cenově přijatelný a dispozičně velmi dobře řešený. Naše kamarádství je ale kvůli tomu narušené. Lída se zlobí, že nemám jejího psa ráda, já jsem naštvaná, že mi pořád něco ničí a všude čůrá. Jak to dopadne, to se ukáže už velmi brzy. Lída si našla kluka a oboje už nestíhá.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
