Facebook
Instagram
Dana chtěla mít se svou snachou Janou dobrý vztah. Když u nich začali bydlet, chtěla, aby se Jana cítila jako doma, ta se ale přátelštějšímu kontaktu vyhýbala a často nevylézala z pokoje. Danu to mrzelo, do té doby, než ji načapala, jak u nich krade. Jak to skončilo, si můžete přečíst.
Když k nám můj syn Ivan přivedl na návštěvu Janu, byla jsem mile překvapená, jak je skromná a hodná. S manželem Pepou jsme do sebe šťouchali, že konečně přišel k rozumu, protože jeho předchozí známosti byly hrozné. Jana byla ale slušná, po obědě se zvedla, že umyje nádobí, a nešetřila chválou, jak se k ní Ivan chová hezky. „To je zásluha rodičů,“ řekla a já se dmula pýchou. Když ji Ivan požádal o ruku, měli jsme velikou radost. Zaplatili jsme jim hostinu a k tomu jsme jim darovali pozemek, který jsme měli nedaleko.
Po svatbě začali řešit stavební povolení a Pepa jim nabídl, že by mohli bydlet u nás, než budou ve svém. Jana vytřeštila oči, že by to bylo minimálně na tři roky, a když jsme spočítali, kolik by ušetřili za nájemné, Ivan rozhodl, že to je dobrý nápad a přestěhují se. Máme v baráčku spoustu místa, dolní patro obývali manželovi rodiče a po jejich smrti jsme spodek nevyužívali.
Společné bydlení bylo zvláštní
Ivan k nám chodil často, zato Jana byla čím dál víc zdrženlivější. Několikrát jsem jí pobízela, aby kdykoliv zašla nahoru, ale jí to přišlo hloupé a bouchat jí na dveře jsem nechtěla. Jen když jsme občas jeli nakoupit, tak jsem na ni volala, jestli něco nechce. Nechtěla nikdy nic, i když jsem jí nechala v chodbě upečené buchty, ovoce ze zahrady, bramboráčky, cokoliv. Dokud si to nevzal Ivan, Jana to tam nechávala ležet.
Po nějaké době jsem si všimla, že nám doma mizí věci. Byla jsem přesvědčena, že jsem kupovala dvoje vajíčka, dobré sýry, uzeniny. Ale najednou jsem je nemohla v lednici najít. Pepa se smál, že jsem senilní a já si to začala také myslet. Když se nám ze záchodu začal ztrácet i toaletní papír, ptala jsem se Ivana, jestli si ho u nás vzal. Odpověděl, že ne. Mně to bylo jedno, dala bych jim všechno, ale takhle to pro mě bylo záhadou.
Přistižena při činu
Jednou v neděli jsem smažila řízky, ale na oběd přišel jen Ivan. Už jsem to dávno přestala řešit, Ivan tvrdil, že se mnou Jana žádný problém nemá, ale já si myslela své. Každou neděli jezdíme s Pepou na výlet, takže i teď jsme se sebrali, že pojedeme. Ivan šel na kolo a Jana zůstala sama doma. Po pár metrech jsem si uvědomila, že nemám telefon, tak to ještě Pepa otočil.
Jak jsem otevřela dveře do chodby, Jana šla od nás dolů, v náruči jídlo a v puse řízek. Jak mě spatřila, lekla se tak, že vyhodila všechno do vzduchu a najednou se z těch schodů zřítila. Běžela jsem rychle pro Pepu, naložili jsme ji a jeli do nemocnice. Jana si zlomila nohu a ve mně docela hodně nalomila důvěru v ní. Nebyla jsem blázen, celou dobu nám kradla jídlo a věci ona. „Proč jsi prostě nepřišla a neřekla si o ty věci normálně?“ ptala jsem se jí, ale nedokázala mi na to odpovědět. Pepovi a Ivanovi jsem neřekla, při čem jsem jí načapala, a Jana začala chodit nahoru s Ivanem. Je to takové naše tajemství, ale já na ni změnila názor.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
