Michaela (26): Po babiččině smrti jsem převzala její schopnosti. Je to dar, který se musím naučit ovládat

Babička Anna mi vždycky říkala, že jsem jako ona. Význam těchto slov jsem pochopila až po její smrti. Co zemřela, cítím, že ve svém těle nejsem sama. Od jejího úmrtí slyším vnitřní hlas, který mě chrání před nebezpečím. Cítím také přítomnost energie, která je mi velmi příjemná.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (42): Vycítila jsem, že zemřel táta. Asi mám zvláštní schopnosti, jen je neumím ovládat

Od smrti babičky cítím, že nejsem sama

Babička ke mně tíhla nejvíc ze svých vnoučat. Často jsem jí sedávala na klíně a ona mi vyprávěla různé příběhy. Třeba o tom, že vidí budoucnost, nebo že umí ochránit své blízké před různými hrozbami. Jak přesně to dělala, to mi vlastně nikdy neřekla. Vyprávění pokaždé končilo stejně.

„Jsi jako já a jednoho dne to pochopíš," říkala s jiskrou v očích. Moje máma z našeho vztahu nebyla příliš nadšená. Babičku měla za pošuka, který věří v magii. Celá moje transformace začala, když babička umřela. V době její smrti jsem byla pracovně mimo město.

Pamatuju si, že byla středa a právě odbíjelo pravé poledne. Celé moje tělo bylo studené jako led a já se vůbec necítila dobře. Když mi sestra volala, že babička zemřela, pochopila jsem svůj stav. A od toho dne prostě vím, že nikdy nejsem sama. Cítím vedle sebe energii a myslím si, že je to babička. U toho ale nezůstalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (36): Maminčina tragická smrt probudila v našem synovi netušené schopnosti

Vnitřní hlas mě začal chránit

Pár týdnů po její smrti jsem měla jet s přáteli na hory. Byla to dlouho domluvená akce. V den odjezdu jsem ráno vstala z postele a hlavě se mi ozvalo hlasité: „Nesmíš tam jet!" Byla to myšlenka, kterou jsem nedokázala zaplašit. Zvučela mi v hlavě tak dlouho, až jsem nakonec přátelům volala, že nejedu.

Později jsem se dozvěděla, že cestou měli nehodu a polovina z nich skončila v nemocnici. Svému vnitřnímu hlasu jsem hned poděkovala. Od té doby je stále se mnou. Zhruba rok po babiččině smrti jsem si měla brát svého dlouholetého přítele Eduarda (28). Týden před svatbou se hlas ozval znovu: „Nesmíš si ho vzít!" A já byla zmatená a nechápala jsem proč.

Uvažovala jsem nad tím, že ten hlas budu ignorovat. Byla jsem přesvědčená, že Eduard je ten pravý a jsme si souzeni. Dlouho jsem věřila, že se vezmeme. Nakonec z toho přeci jen sešlo. Eduardovi v průběhu zkoušení obleku vypadla fotka malé holčičky. Byla to jeho dcera, kterou mi zatajil. Můj vnitřní hlas opět nezklamal. Ten zmetek mě roky podváděl.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (25): Darovala jsem babičce starožitný budík. Svým způsobem předurčil její osud

Svou schopnost chci rozvíjet

Občas už vidím i budoucnost. Zatím jde o malichernosti. Třeba vím dopředu, že mi bude volat kolegyně s tím, že je nemocná a nepřijde. Když se to vyplní, nejsem překvapená. Nedávno jsem dokonce měla vizi, že cestou do práce píchnu. Vzhledem k tomu, že jsem neměla na výběr, do auta jsem usedla. Píchla jsem přesně na místě ze své vidiny.

Myslím si, že mi babička jako dítěti chtěla říct, že až umře, její schopnosti přejdou na mě. Teď už mi mnohem víc věcí dává smysl. Občas mi třeští hlava tak, že mám pocit, že mi pukne. Věřím ale, že je to schopnost, díky které můžu dokázat velké věci. Ne jenom já, ale my dvě spolu. Babička je totiž mou součástí. Přesně tak, jak mi to kdysi říkávala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (32): Úraz hlavy mi změnil život, vidím a slyším mrtvé lidi. Ale to není to nejhorší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.