Jindřiška (28): Můj bývalý přítel mě děsí. Neustále na něho někde narážím a už je to podezřelé

Jindřiška se po pěti letech rozešla s přítelem Albertem. Jenže poslední tři měsíce ho stále někde potkává. Ví, že to není náhoda a má strach...

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 30. 08. 2025 17:00

S přítelem Albertem jsem se rozešla v citlivém věku. Dva roky před třicítkou stojím znovu na startovní čáře. Přesto jsem přesvědčená, že jsem udělala dobře.

Když jeden chce, aby druhý skákal podle něj

Albert byl ze začátku okouzlující. Prototyp bezva chlapa, který umí dát ženě pocit, že je neodolatelná a jedinečná. Neustále mi vyznával lásku, nosil květiny a já díky jeho chování byla šťastná. Když si mě Albert omotal kolem prstu, začal se snažit mě změnit k obrazu svému. „Nemáš tu sukni moc krátkou? To se mi nelíbí. Nemám rád, když jsou ženy vyzývavé,“ vytkl mi.

„Ale přesně v této sukni jsem byla na prvním rande a tenkrát jsi byl samá chvála,“ nedala jsem se. Moje slova Alberta nezajímala. Vzal nůžky a sukni mi rozstříhal. Když jsem se začala zlobit, rozehrál svou hru. Snažil se ve mně vzbudit lítost a pak se mi omluvil, že to za něj udělala jeho žárlivost, jelikož jsem žena, která pro něj znamená víc než jeho život.

Roky jsem byla pod přítelovou nadvládou

Tenkrát jsem incident se sukní brala jako zoufalý čin vyvolaný žárlivostí. Vlastně mi Albert přišel roztomilý. Jenže jeho chování se stupňovalo. Vadily mu moje kamarádky, přesčasy v práci, vánoční pracovní večírek i moje oblečení. Jednoho dne jsem se po pěti letech vztahu probudila psychicky unavená, a věděla jsem, že se musím zachránit.

S Albertem jsem se rozešla. „Tak já pro tebe dělám první poslední, a ty mě nechceš? Tak já jsem to tedy beru a budeš litovat,“ urazil se Albert. Ulevilo se mi, že to vzal relativně v klidu a do týdne se dokonce odstěhoval z mého bytu. A pak to začalo. Kdykoliv jsem se podívala z okna, viděla jsem jeho auto stát někde poblíž mého domu.

Vím, že mě přítel sleduje

Několikrát jsem šla vyhodit odpadky a Albert jel kolem v autě. Mávl na mě, jako by nic, a dělal, že projíždí náhodou okolo. Jenže náš dům stojí v místě, kam nevede žádná průjezdná silnice. Kolem domu je jen parkoviště a do komplexu domů je jen odbočka z hlavní silnice. Prostě mě Albert neustále sleduje.

Několikrát týdně na něj někde narazím. Když jdu do práce, dokonce jsem ho potkala i ve fitness centru. Albert začal chodit do stejných restaurací, do stejného bistra o polední pauze a v podvečer se pohybuje poblíž mého bydliště. Nijak mě nekontaktuje, jen se dívá. Snad stokrát jsem mu napsala, aby se svým chováním přestal, ale vždy mi odpověděl, že si vymýšlím a že je to jen shoda náhod. Začínám mít strach, kam až to může zajít...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].



Související články

Další články