Miroslava (39): Manžel mě celé roky živil. Po rozvodu nedokážu sehnat peníze ani pořádného zubaře

Byla jsem celkem deset let vdaná. Po celou dobu jsem nepracovala. Manžel Karel byl o patnáct let starší a přál si, abych byla profesionální manželkou.

Magda (38): Manžel mě přesvědčil, ať zůstanu doma kvůli dětem. Když odešel k mladší milence, zbyly mi jen děti, dům a deprese

Roli profesionální manželky jsem plnila ráda

„Mirko, já se postarám o to, abychom si žili na určité úrovni a ty budeš plnit svoji roli. Budeš spokojená, usměvavá, odpočatá, krásná a zajistíš mi vše, co k životu potřebuji,“ vyjasnili jsme si před svatbou. Souhlasila jsem a nakonec i kývla na to, že nebudeme mít děti.

„Zvolíme si svobodný život bez povinností. Nekonečné cestování, pohodu a zábavu,“ shrnul situaci manžel. V té době jsem Karla milovala a vnímala ho jako osudového muže. Souhlasila bych se vším, co by navrhnul. Pro naši lásku jsem se dobrovolně vzdala mateřství. Ale je pravdou, že v té době mi žádné biologické hodiny netikaly.

Jarka (42): Doma jsem si připadala jako služka, kuchařka a řidička. Pak jsem udělala něco, co manžela konečně přimělo vážit si mě

Po rozvodu jsem se přestěhovala do jiného města

Uplynula dekáda a vše je jinak. Jsem rozvedená a můj bývalý manžel si usmyslel, že by vlastně otcem být chtěl. Jenže ne se mnou. Svému potomkovi se rozhodl pořídit mladou maminku. Jeho právníci vše zařídili. Dostala jsem malý byt v Brně a Karla už nikdy neviděla. Abych přežila ponížení a bolest, rozhodla jsem se, že se odstěhuji na druhou stranu republiky.

Zabydlela jsem se v novém bytě, prodala ten brněnský a začala si hledat práci a lékaře. Celý život jsem si zakládala na kvalitní péči. především na bílém bezchybném chrupu. Jenže jsem zjistila, že zubařů je málo a rozhodně nepřibírají nové pacienty. Už jsem si nemohla dovolit chodit na soukromou kliniku, která neměla smlouvu s pojišťovnami.

Pavlína (45): Šla jsem k zubaři na výměnu plomby. Zůstala jsem bez zubu a s tučným účtem

Nemůžu najít levného zubaře

Spadla jsem do reality všedních dní. Uvědomila jsem si, jak jsem si žila dobře. Jak jsem nic neřešila. Jak vše bylo díky Karlovi dostupné. Vůbec jsem neřešila, že nový zub na soukromé klinice vyšel na třicet tisíc a vybělení zubů na pět tisíc. Manžel platil. Začala jsem pracovat jako učitelka angličtiny na základní škole a s nástupním platem jsem měla sotva na nájem a jídlo. Na vše ostatní mi zbylo jen pár stovek.

Už je to deset měsíců, co marně sháním zubaře. Začínám se cítit v pasti. Chci chodit pouze k odborníkovi, který vystudoval v České republice, ale takoví mají plno. Zatím to vypadá, že budu k zubaři dojíždět sto kilometrů a budu vděčná, že bude splňovat to, co pro mě bylo důležité. Život mě semlel a hodil do reality. Snad to ustojím.

Další příběhy ze života →

Judita (65): Nechtěla jsem utratit úspory za zuby, tak jsem si pořídila klapačky. Větší chybu jsem udělat nemohla