Facebook
Instagram
Pohádkovou komedii o mladé čarodějnici, která dala přednost životu mezi lidmi před výhodami světa nadpřirozených bytostí, zná snad každý. Zřejmě jste ale nevěděli o zajímavostech, které se k snímku vážou.
Vídáme ji několikrát do roka a jinak tomu nebude ani dnes, na prvního máje. Na obrazovkách nás v tento sváteční den opět přivítá legendární pohádka Dívka na koštěti s Janem Hrušínským a Petrou Černockou v hlavních rolích. Ve filmu se sešla celá plejáda českých hvězd. Můžeme jmenovat třeba Vladimíra Menšíka v roli upíra, Jana Krause jako nezbedného školáka nebo rázného otce Františka Filipovského.
Co jste možná o této nadčasové pohádce plné čar a kouzel nevěděli?
Petra Černocká se neodvážila skočit z okna ani na matrace, režisér proto našel na ulici dívku, která vypadala podobně, napsal jí omluvenku do školy, načež dívka skočila a scénu natočila.
Roli Saxany si měla původně zahrát Věra Špinarová.
Odlet Saxany a Honzy z bytu na koštěti byl realizován tak, že na řádně vyztuženou násadu koštěte byla připevněna sedátka a na konce ocelová lana, za která čarodějnický stroj s oběma herci zvedl jeřáb.
Kašna, ze které Saxana vylézá, byla vyrobena na Barrandově, umístěna na pardubickém náměstí a po natáčení zbourána.
Scéna, kdy Saxana kouzlem prodlužuje svou ruku, se natáčela jednoduchým trikem. Na zemi ležel dle slov režiséra vždy jakýsi baleťák, který byl pečlivě schovaný tak, aby nebyl v záběru vidět. Ten svou ruku jen ladným pohybem natahoval před sebe po zemi. Petra Černocká měla za úkol v záběru dělat svou rukou jen takový pohyb, aby to vypadalo, že ruka na zemi opravdu patří k jejímu tělu.
Masku Napoleona měl Jan Hrušínský přilepenou na hlavě, dávaly mu zabrat především potíže s dýcháním a výpary z barev.
Barrandov tehdy udělal jedno z nejrychlejších kladných rozhodnutí ve své historii, pouhý jeden den po odevzdání scénáře byla schválena výroba snímku.
Scéna, kdy hlava Honzy Bláhy stojí na nemocničním nočním stolku a mluví, se točila pomocí jednoduchého triku. Herec Jan Hrušínský se doslova vtěsnal do nočního stolku, kde pod kovovou konstrukcí strávil jedno celé natáčecí odpoledne. O zbytek už se postarala speciálně rozestavěná soustava zrcadel, která divákovi dotváří dokonalou iluzi hlavy bez těla. Aby výsledný obraz vypadal věrohodně, musel být herec nasvícen desítkami silných lamp a jiných různých světel, která navíc během záběru musela neustále po milimetrech měnit svou pozici.
