Facebook
Instagram
Marcela je nešťastná z patnáctileté dcery. Ta už dva roky doma nemluví a zavírá se v pokoji. Ve škole je vše v pořádku a psycholožka se snažila Marcelu uklidnit. Přesto má stále pocit, že udělala něco špatně a bojí se toho, co jí čeká s mladší dcerou.
Natalie (15) se s námi přestala bavit, je to nepříjemné a nezvykla jsem si za celé dva roky. Je zavřená v pokoji, komunikuje jen se svou mladší sestrou a samozřejmě mimo domov se všemi. Návštěvy se nestačí divit, že je Natálka nepřijde ani pozdravit a taková to byla milá holčička.
Kamarádi se nestačili na návštěvě divit
Po delší době k nám přijeli na návštěvu přátelé a jako obvykle přivezli dětem něco dobrého. Mladší dcera hned přišla pozdravit a povykládat, zatímco ta starší nevystrčila nos z pokoje. Kamarádka z toho byla celá překvapená a chtěla vědět, co se u nás stalo. Inu, nestalo se vůbec nic. Naše Natálka se s námi, dospělými, přestala bavit.
„Jako úplně? Z ničeho nic? Vždyť si s námi ještě před rokem povídala a hráli jsme stolní hry,“ nechápala, neboť se svým synem nic podobného nezažila. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to přicházelo pozvolna. Občas se nám ještě svěřovala, ale začínala víc a víc času trávit v pokojíčku. Měla jsem z toho těžkou hlavu a vyzvídala, jestli se něco děje ve škole.
Dokonce jsem zašla i za třídní učitelkou. Natálka se však ve škole prý chová normálně. Je přátelská a upovídaná. Zkoušela jsem dceři domluvit, zapojit ji do rodinných činností, výletů nebo ji aspoň přemlouvala, ať se s námi podívá večer na film. Nic nezabíralo, dříve bych ji určitě „dostala“ na nákupy nebo domácí sušenky. Natálka se najednou uzavřela do svého světa, v němž nás nepotřebovala. Takhle to ostatně vysvětlila psycholožka.
Nepřipadá mi to normální
Na nějakou dobu mě slova dětské psycholožky uchlácholila. Když vám ale dítě vychází z pokoje jen pro jídlo a trvá to dva roky, je to vážně nepříjemné. Doma vládne taková divná atmosféra, jakoby se něco hrozného stalo. Manžel to nezvládá vůbec. Nejprve na Natálii křičel. Rozkazoval ji, aby byla s námi v kuchyni, aby začala mluvit.
To nefungovalo vůbec a já na něm viděla to neskutečné zoufalství. Se starší dcerou měl odmala blízký vztah. Když si vzpomenu, jak z ní byl unešený už v porodnici. Nosil ji na ramenou a udělal by pro ni první poslední. Připravovala jsem ho na to, že v pubertě zažijeme asi komplikované časy. Jenže my čekaly hádky, drzé odsekávání, bouchání dveřmi a podobně.
Takové hrobové ticho je mnohem horší, než ostrá výměna názorů s dospívajícími dětmi, alespoň podle mého názoru. Manžel to vzdal a Natálku už také jen pozdraví a víc si jí nevšímá. Zajímalo by mě, jak dlouho to potrvá. Nastoupila do prváku, je jí patnáct a na změnu to nevypadá. Jednou prohlásila, že se chce odstěhovat v osmnácti. Tak pokud by to tak bylo a mlčení bude pokračovat, jsem zvědavá na náš vztah v dospělosti.
Přemýšlím, zda to není naše vina
Dokola si kladu otázku, co jsme zanedbali. Co jsme té holce provedli? Nikdy jsme nebyli přísní víc, než bylo nutné. Doma vládla pohodová atmosféra. Umíme si ze sebe dělat legraci, s manželem se nebereme příliš vážně. Já si vždycky přála být dětem i dobrou kamarádkou.
S
obavami sleduji mladší Dominiku, která svou starší sestru
znožňuje. Je jí teprve jedenáct a stále je to veselá holka, co se
přijde pomazlit a je ráda v naší společnosti. Na výlety už
vyrážíme jen s Domčou, Natálka by s námi už nejela. Utěšuje mě, že se
spolu baví alespoň ty dvě. Slýchám je smát se v pokojíčku. Jen
se moc bojím chvíle, kdy se do sebe uzavře i Dominika.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
