
Miloš se zná s kamarádem Petrem od střední školy. Petr je čerstvě rozvedený, a tak si je sám svým pánem. Miloš se s Petrem setkává výhradně v hospodě nebo při sportu. Nicméně první návštěva v novém bytě odhalila Petrovo nezvyklé chování...
Petr je fajn chlap. Seděl jsem s ním v lavici na střední škole. Znal jsem osobně i jeho manželku Ivanu. A jsme kamarádi. Sportujeme spolu.
Rozvod zamává s každým člověkem
Když byl Petr ženatý, chodil oblečený jako ze žurnálu. Moderní oblečení, vždy pečlivě vyžehlené. Jeho manželka Ivana je podle mě perfektní žena. Starost o rodinu pro ni byla na prvním místě a navíc to byla sportovně založená kočka. Takže i po dětech vypadala hodně dobře. Jenže jejich manželství skřípalo.
To mě utvrdilo v jediném. I dva skvělí lidé nemusí vytvořit spokojené manželství. Spolu jim to neklapalo, a uvědomili si, že samostatně jsou lepšími lidmi. Zůstali kamarádi, vychovávají svoje děti v prostředí, kde vidí, že se rodiče spolu dokážou bavit a zajistit jim normální prostředí k vývinu. Pro Ivanu se rozvodem nic nezměnilo. Domácí práce měla v malíku a spíše ji starostí ubylo.
Chlap je po rozvodu trochu zmatený
Bohužel se ukázalo, že Petr byl v manželství ten, kdo jen vše konzumoval. Oblečení nacházel ve skříni. Jídlo si bral z lednice. A uklizený byt bral jako samozřejmost. I já jsem si tímto procesem prošel, ale bylo mi dvacet a studoval jsem vysokou školu. Petr se po střední hned oženil a od matky přešel rovnou do péče jiné ženy.
A tak zatímco já žiju taky sám a nehodlám na tom nic měnit, tak Petr tápe a je zmatený. Rozebíráme to spolu často u pivka nebo při sportu. „Petře, to si vše sedne. Postupně si zajeď nějaký systém a půjde to. Péče o domácnost, oblečení a vše okolo zase není taková věda,“ uklidňoval jsem kamaráda.
Pozvání do bytu mi vyrazilo dech
Byli jsme domluvení s Petrem, že si pojedeme zajezdit na kole. Dojel jsem ke kamarádovi, ale měl zpoždění, a tak mě pozval do bytu. Všude se válelo oblečení na zemi nebo věci na komodách. Nekomentoval jsem to, ale takto bych žít nechtěl. Sedl jsem si u kamaráda v kuchyni. Vytahoval si párky z rychlovarné konvice.
„Hele, zlepšovák. Ohřeju vodu v konvici a dám tam párky. Za chvíli jsou teplé,“ zubil se kamarád. Zasmál jsem se a přišlo mi to vtipné. Zakroutil jsem hlavou, na co všechno lidi nepřijdou. Úsměv mi zamrznul, když kamarád nacpal do rychlovarné konvice ponožky, zalil je vodou a pronesl, že je musí vyvařit. Ve stejné konvici, ve které si vaří vodu na kávu. Na sto procent vím, že si u Petra nikdy nic nedám k jídlu. Zvedl se mi normálně žaludek.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].