Herečka Chantal Poullain pozvala magazín Lifee.cz a náš pořad Vítejte! nejen do své kuchyně, ale dokonce i do své ložnice. Ovšem jen do jednoho jejího koutku, kde stojí zvláštní věšák, na němž visí spousta pokladů. A to byl signál k tomu povídat si o módě i o tom, co pro paní Chantal znamená krása.
Francouzská herečka Chantal Poullain nezapře francouzský šarm, který umí korunovat i svým oblečením. Pokud jde ale o krásu, neholduje žádným vylepšením ani drahým kosmetickým přípravkům, tvrdí totiž, že krása je někde jinde. „Vaše krása je to, co děláte, jací jste – a ne jak vypadáte,“ říká a je pravda, že to dokládá sama sebou a tím, jaká je ona.
Chantal Poullain miluje malé kloboučky a kalhoty
Všimla jsem se tady toho krásného věšáku, ověšeného korálky. Nosíte je někdy?
Málokdy. Ale třeba jedna čelenka, kterou mám tady,
má svůj příběh. Tu mi kdysi vyrobil můj tatínek.
A co kloboučky?
Miluji bíbí, u nás ve Francii se tak
nazývají takové ty malé, které se jen tak dají na hlavu, ty jsem měla vždycky
ráda. Sem tam je nosím, v chodbě mám jeden, který nosím pravidelně.
A jak se vůbec oblékáte?
Podle toho, jak se ráno
probudím. Ale hlavně vím, co nemám ráda, a sice dlouhé večerní šaty. Raději si
obléknu frak nebo něco podobného, protože já nejsem typ na večerní šatičky…
Nejraději mám kalhoty, nosím je mnohem víc než šaty.
Lidem se dívám na oči a úsměv, říká Chantal Poullain
Řekněte mi, co děláte pro svoji krásu, vypadáte pořád tak dobře…
Nic. Musím říct, že když se ráno probudím a podívám se na sebe do
zrcadla, tak si říkám: „Jéžišmarjá…“ Ne, vážně; pro mě je ten obal jen jedna věc,
ale kde je krása, je to, co ten člověk je. Pro mě to není otázka toho, jak
někdo vypadá, ale co vyzařuje. Já vždycky koukám na oči a na úsměv, protože
těmi se vyjádří všechno. Když někdo vypadá fyzicky dobře, je to hezké, ale pro
mě to není to nejdůležitější.
A dokážete proniknout do člověka, když ho poznáte?
Jsem
na to hodně citlivá. Je nebezpečné udělat si názor na první pohled, ale já
vždycky, když mi někdo o někom vypráví, povídám: „Ukaž mi fotku.“ A hned
v ten moment si pomyslím: „Ten člověk se mi líbí. Nebo nelíbí…“ Nevím,
co v tom je, je to něco, co ten člověk vyzařuje, když se na něj podívám,
ale samozřejmě se můžu splést. Ale myslím si, že to vnímám docela dobře.
Ale přesto se vrátím k té kráse……ne ne, jde o to, kdo jste vy, a ne jak vypadáte. Jsem na to úplně alergická, když se mluví o kráse… pro mě je krása to, co jste a co vám dává v životě smysl. To je vaše krása, váš smysl života. To, co děláte a jací jste.
Chantal Poullain a její dvě knihy
Napsala jste dvě knížky. Tu druhou, Život na kolotoči, jste vydala poměrně nedávno. Vy žijete na kolotoči?
Život je kolotoč. Mezi těmi
dvěma knihami je jedenáct let. A názory se mění. Doufám, že každého z nás
životní zkušenosti, které za roky, jež jsou za nimi, získají, někam posunou.
Pokud vás neposunou, pak myslím, že už na shledanou… Takže ve své druhé knížce
jsem určité věci pochopila a názory na jiné se změnily. Ty dvě knížky, to jsem
já. Musím říct, že v nich není jediné slovo, které by mi nepatřilo.
Jste optimistka?
Jsem, i když si někdy říkám: „Sakra, jak mám tohle uchopit,“ ale pořád mám nové myšlenky, nové nápady, co můžu
udělat… Už je to sedm, osm let, co mě napadlo spojit důchodce a děti, sirotky,
aby byli spolu… Je to komplikované, nechci o tom moc mluvit, protože to ještě
není nijak konkrétní.
A vy kromě toho všeho, co děláte, co jste vyjmenovala, zpíváte a skládáte šansony…
Zpívám staré francouzské šansony. Šanson je o
textu, šanson znamená vyjadřovat, co cítíte – můžete ho napsat nebo
v textu, který není váš, najdete sama sebe.
Co dalšího ještě ve videoreportáži s Chantal Poullain uvidíte a uslyšíte:
- Jak vzpomíná na hru Šašek a královna
- Zda má doma originální masku pro Královnu
- Jaký projekt má v hlavě
- Jak se jmenuje její první kniha
- Zda sama píše šansony
Na fotografie z natáčení u Chantal Poullain se můžete podívat v naší galerii.