Anička (24): Podporuji přítele, jak to jde, on mi ale hezké chování nevrací. Podle něj moje záliby nemají smysl

přemýšlí
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI

Anička svého přítele podporuje ve fotbale, jak se dá. Když si ale ona najde koníček a čeká podobné porozumění, přítel se jí vysměje. Rozhodne se tedy změnit celý svůj přístup k jejich vztahu.

Alena Stárková
Alena Stárková 19. 11. 2026 17:00

Můj přítel Fanda je velký sportovec a fotbal je pro něj středobodem jeho života. Ačkoliv jeho vášeň k tomuto sportu často nechápu a nesdílím, už od začátku našeho vztahu ho v něm bezmezně podporuji.

Můj přítel žije fotbalem

Fanda hraje fotbal ve své vesnici snad odjakživa a naprosto jím žije. Právě na jeho zápase jsme se seznámili – přítel mé nejlepší kamarádky hraje za stejný tým, a tak jsme šli na zápas, kde mě s Fandou seznámil. Ten den vyhráli a Fanda se projevoval jako velmi veselý, trochu trhlý a zábavný kluk. Žertoval se mnou a flirtoval celý večer a nakonec mě pozval ven. Naše rande se vydařilo, a tak jsme spolu začali chodit.

Do Fandy jsem celou dobu našeho dvouletého vztahu byla naprostý blázen. To se teď ale změnilo. Už na začátku mě upozornil, že je pro něj fotbal opravdu důležitý a že doufá, že v něm udělá kariéru, že je to jeho snem už od dětství a že ho před tímto snem nic nezastaví. Byla jsem s tím naprosto srozuměna a slíbila jsem mu, že ho nikdy nebudu odrazovat a že ho ve všem podpořím. A to jsem také celou dobu dělala.

Bezmezně ho podporuji

Nevynechala jsem jediný jeho zápas, vždy jsem seděla na tribuně, i když pršelo, byla zima nebo naopak horko. Po každém nepovedeném zápase jsem ho utěšovala, i když často vyvolal zbytečnou hádku, dával mi prohru za vinu a byl na mě ošklivý. Nikdy jsem mu jeho chování nevyčítala a nepředhazovala. Nevadilo mi, když odjel na soustředění a klidně týden se neozval. Tolerovala jsem mu tréninky desítky hodin týdně, které způsobovaly, že jsme se často klidně i několik dní v kuse neviděli.

Celý můj přístup se ale před pár týdny změnil. Moje kamarádka mě pozvala, ať s ní jdu na skupinové běhání. Protože jsem ten den neměla nic lepšího na práci, souhlasila jsem a z legrace jsem se k ní přidala. Nevěřila jsem, že by mě něco takového mohlo bavit, viděla jsem to spíš jako zajímavý zážitek. Pak jsem ale zjistila, že mě běhání nesmírně naplňuje a že se po něm cítím skvěle. A také, že mi jde. A tak jsem si našla nový koníček.

Můj koníček naprosto zavrhl

„Běhat zvládne přece každý, to není nic převratného,“ posmíval se mi Fanda, když jsem mu oznámila, že jsem jen po třech týdnech tréninku zvládla uběhnout deset kilometrů.

„Když to zvládne každý, nechceš si se mnou jít zaběhat?“ zeptala jsem se ho nadějně, s vidinou příjemného rande. Fanda mě ale hrubě odmítl – na takové prkotiny prý nemá čas.

A tak jsem běhala sama a opravdu se mi dařilo. Byla jsem schopná rychle navyšovat tempo i počet uběhnutých kilometrů a byla jsem naprosto nadšená. Po dvou měsících jsem se rozhodla přihlásit se na půlmaraton. Když jsem to řekla Fandovi, myslela jsem si, že na mě bude pyšný a že mě podpoří tak, jak já podporuji jeho v jeho sportu. Místo toho jsem se ale setkala s reakcí opačnou.

Řekl mi, že mě nepodpoří

„No a co, myslíš si, že to je jako něco speciálního?“ zeptal se mě skoro opovržlivě, „a víš, že je to v době toho zápasu. Měla bys spíš sedět na tribuně a fandit.“

„Závod se běží od rána, v době tvého zápasu už budu dávno hotová,“ odvětila jsem trochu smutně, „myslela jsem si, že bys mě mohl přijít podpořit… nemusíš běžet se mnou, ale mohl bys třeba čekat v cíli nebo na trase s nějakým transparentem nebo tak.“

„A proč bych to dělal? Musím se připravovat na zápas a stejně o nic nejde… je to jen nějaký tvůj pitomý běh,“ ušklíbl se a podíval se na mě, jako kdybych byla naprosto nemožná. Mrzelo mě to a doufala jsem, že změní názor, to se ale nestalo. Když jsem o pár týdnů později uběhla půlmaraton, v cíli mě nečekal.

Rozhodla jsem se mu jeho chování vrátit

Ten den jsem na jeho zápas nepřišla a už ani nikdy potom. Byla jsem nesmírně smutná z toho, že on vůbec neprojevuje zájem o moje záliby, až jsem se rozhodla, že já už nebudu projevovat zájem o ty jeho. Smutek se brzy přerodil ve zlost a mně došlo, že Fandu vůbec nezajímám.

Nic se mnou nikdy neoslavoval a neradoval se z mých úspěchů a myslel jen na sebe. A dělal to tak vždycky, jenom jsem si to nikdy neuvědomovala a viděla to až teď na tom běhání. Otevřelo mi to oči a zcela změnilo náš vztah. Jak jsem Fandu přestala podporovat, naše souznění se značně zhoršilo a já nevím, jestli se náhodou neřítíme k rozchodu. Nevím ale, jestli by to nebylo lepší. Zatím dávám Fandovi čas, aby pochopil, jaké to je, když se o vás partner nezajímá, a aby se začal snažit. Nejsem si ale jistá, že mu to dojde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články