Roman (40): Myslel jsem, že jsem našel spřízněnou duši, ale po nastěhování jsem se stal jen sluhou pro její dceru

nechápe
Zdroj: Vygenerováno pomocí AI

Roman si našel novou přítelkyni a myslel si, že jsou spolu z lásky. Za jejich vztahem ale stálo něco jiného – starost o její dceru. 

Alena Stárková
Alena Stárková 06. 11. 2026 07:00

Po rozvodu jsem si myslel, že už si nikoho hledat nebudu a že se už nikdy nezamiluji. Ztratil jsem víru v to, že po tolikaletém manželství bych se mohl znovu zamilovat. Pak jsem se ale seznámil s Beátou.

Začal jsem její dceru doučovat

Potkali jsme se na seznamce a nezávazně si začali psát, rychle jsme si ale padli do oka a domluvili si rande. Beáta mi byla na první dobrou velmi sympatická, měli jsme toho hodně společného a byli jsme v podobném věku, navíc také byla po rozvodu, a tak jsme měli opravdu mnoho společných témat. Jediné, v čem se naše životy rapidně lišily, bylo to, že já jsem byl bezdětný a ona měla dvanáctiletou dceru Adélu. Když jsem pak Beátě řekl, že jsem učitelem na střední škole, úplně se rozzářila.

„Tak to je skvělé! Adélce to poslední dobou ve škole moc nejde, tak bys jí mohl pomoct,“ mrkla na mě svůdně, pohladila mě po hřbetu ruky a moje srdce se tetelilo blahem. Brzy na to mě pozvala k sobě domů a s Adélkou mě seznámila. Byla to fajn holka, ale opravdu velmi potřebovala pomoct se školou, protože měla poruchu učení a velmi ve všem zaostávala. A protože jsem se do její matky opravdu zakoukal a chtěl jsem, aby nám to vyšlo, nabídl jsem, že ji budu pravidelně při každé návštěvě doučovat.

Docházela mi trpělivost

Brzy jsme spolu s Beátou začali chodit a vše se změnilo. Ona i Adéla se přestěhovaly do mého domu a opustily svůj menší byt, a já jsem se stal partnerem a zároveň i tátou. Z mého domu to měla Adéla do školy blíž, i tak jsem ji každé ráno vozil. Do toho jsem ji pravidelně i vyzvedával a po škole doučoval.

Trávil jsem s ní nad učením hodiny a hodiny, trpěl její pláč i křik, když se zlobila, že jí nic nejde. Vysilovalo mě to, sám jsem děti nikdy neměl a nebyl jsem na ně zvyklý, trpělivě jsem s ní procházel ale každý předmět a učil ji, co se dalo.

Připadal jsem si spíš jako opatrovník než jako partner

Ze začátku vztahu mi byla odměnou za mou snahu Beátina láska. Chodili jsme spolu na romantické večeře, koukali na filmy, pravidelně se milovali… zkrátka jsme zažívali krásný vztah. Jak ale šel čas, Beáta se stala odtažitou, už se mnou nechtěla nikam chodit, nezajímala se o mě, nechtěla se mnou ani spát. Když jsem navrhl nějaký plán, sjela mě pohledem.

„Neměl by ses spíš učit s Adélou? Dneska zase dostala trojku,“ spražila mě a odstrčila od sebe, když jsem ji chtěl obejmout.

„Občas mám pocit, že jsem víc učitel a opatrovník tvého dítěte než tvůj partner,“ řekl jsem jí ostře a podrážděně, „vozím ji do školy, vyzvedávám, učím se s ní… jako bych byl její otec. To ti nestačí?“

Celou dobu mě jen využívala

„Ještě bys pro ní mohl nakupovat a bylo by to kompletní,“ odsekla mi a mně spadla brada. Od toho momentu jsem náš vztah už neviděl tak jako dřív, a začal jsem na něm hledat chyby. Najednou jsem měl pocit, že jsem opravdu spíš sluha a opatrovník a že má slova, řečená s nadsázkou, jsou pravdivá.

Beáta se mnou nezačala chodit z lásky, ale spíš z pohodlnosti a z toho, že ve mně viděla dobrou výpomoc s její problematickou dcerou. Dotklo se mě to a začal jsem se cítit využitý. Láska k Beátě postupně ustupovala, až vymizela úplně, a já jsem se rozhodl vztah ukončit. Beáta to nemohla pochopit, proč už ji nechci a snažila se mě přesvědčit, ať si to rozmyslím. Asi se jí nelíbilo, že už nebude mít kdo doučovat její dítě.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články