
Babička Libuše dělala pro rodinu první poslední, dokud nezjistila, že ji péče o vnučku finančně ničí. Místo vděku se však od dcery dočkala obvinění, že na vlastních dětech vydělává. Kde leží hranice mezi láskou a využíváním? Přečtěte si příběh o tom, že ani babičkovské hlídání není samozřejmost.
Moje dcera Alena je úspěšná žena a dělá kariéru ve velké firmě. Když šla moje vnučka Zuzanka do druhé třídy, ukázalo se, že školní družina je přeplněná a malá špatně snáší tamní hluk a hodně dětí. Alena mě poprosila, zda bych ji na čas nevyzvedávala ze školy a nečekala s ní, než najdou vhodnou chůvu.
Samozřejmě jsem souhlasila, Zuzanka je moje zlatíčko. Jenže z původních několika týdnů se stala každodenní rutina. Každý den jsem jezdila přes celé město, vařila z kvalitních surovin poctivé obědy, psala s vnučkou úkoly a čekala na dceru, která se vracela až k večeru. Vždycky jen v běhu poděkovala a zase zmizela.
Začala jsem počítat výdaje
Téma chůvy úplně zapadlo. Pro Alenu i jejího muže to bylo ideální řešení, pro mě se však z mé skromné penze stal neúnosné finanční těžítko. Jednoho dne při nákupu v supermarketu jsem při pohledu na účtenku zůstala jako opařená.
Vytáhla jsem zápisník a spočítala své náklady – benzín na dojíždění přes dva tisíce měsíčně, kvalitní jídlo pro Zuzanku přes čtyři tisíce, k tomu drobnosti jako pomůcky do školy nebo lístky do kina. Měsíčně z mého důchodu zmizelo přes šest tisíc korun. Došlo mi, že si kvůli tomu sama odepírám i drobné radosti, jako byly dlouho plánované kurzy keramiky za devět set korun měsíčně.
Promluvila jsem si s dcerou
Moje kamarádka Božena mi otevřela oči, když mi řekla, že sice dělám pro rodinu první poslední, ale nechávám se využívat. Připravila jsem si tedy rozpis výdajů a počkala na Alenu. S třesoucíma se rukama jsem jí předložila papír a vysvětlila, že Zuzanku miluji, ale mé finance to už nezvládají.
Požadovala jsem proplacení jídla a paliva a drobný příspěvek na své koníčky. Alena se však hrozivě urazila. „Mami, ty mi fakt vystavuješ účet za lásku k vlastní vnučce?“ vyjela na mě a nařkla mě, že na rodině chci vydělávat. Vzala Zuzanku a naštvaně odešla s tím, že to odteď zvládnou bez mé pomoci.
Nakonec přišla omluva
Ticho trvalo necelé dva týdny, než u mě Alena s obálkou v ruce znovu zazvonila. Přiznala, že se zachovala jako egoistka. Během té doby zjistili s manželem, že najatá chůva stála majlant a vnučka s ní nechtěla být, dovážené jídlo Zuzance nechutnalo a holčičce moc chyběla babička.
Alena pochopila, kolik práce a financí jsem do péče věnovala. Vrátila mi všechny náklady a domluvily jsme se na pravidelném měsíčním příspěvku. Dnes už respektuje i mé vlastní potřeby a ví, že má péče má obrovskou hodnotu, ale není samozřejmostí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




