
Každý v životě hledá své místo. Pro někoho je to práce a budování kariéry. Tak to vnímala i Petra. Profesně dosáhla všeho, po čem toužila, ale pak se rozhodla, že zkusí najít štěstí jinde...
Když mi nabídli pozici ředitelky, věděla jsem, že je to šance, která mě posune na úplný vrchol. Vždycky jsem byla ambiciózní, ale netušila jsem, že se to stane tak brzy. Být ve vedení firmy, kterou jsem tolik obdivovala, bylo splněním mého snu. Vypadalo to dokonale. Moje kariéra, moje nasazení, všechny ty nekonečné noci a víkendy obětované práci se konečně zúročily.
Dlouhé dny v kanceláři ztratily smysl
Jak už to ale bývá, když se něco zdá příliš perfektní, často to tak není. Následující měsíce byly více než jen náročné – byly zničující. Ráno jsem brzy vstávala, vracela se pozdě v noci, večeřela u počítače a víkendy trávila přípravou na další týden. Měla jsem pocit, že nežiju svůj vlastní život. Ztrácela jsem kontakt s rodinou a přátele jsem vídala jen na sociálních sítích. Navíc jsem si začala uvědomovat, že mé tělo protestuje. Bolesti hlavy, chronická únava a neustálý stres se staly mými každodenními společníky.
Po jednom extrémně vyčerpávajícím týdnu, kdy jsem prakticky nespala a fungovala jen na kávě, jsem zkolabovala přímo v kanceláři. Probuzení v nemocnici bylo momentem, kdy mi došlo, že musím něco zásadně změnit. Byla jsem na pokraji vyhoření. Přemýšlela jsem o všem, co jsem obětovala – zdraví, vztahy, osobní život. A pak o tom, co mi unikalo. Proto jsem se rozhodla odejít. Nevěděla jsem, co bude dál. Věděla jsem jen, že chci být s rodinou, kterou jsem si kvůli práci nestihla ani založit. I když to bylo těžké rozhodnutí a loučení s kolegy bylo emotivní, cítila jsem úlevu. O pár dní později jsem za sebou zavřela dveře kanceláře, na kterou jsem byla ještě nedávno tak pyšná.
Nečekaná cesta mě zavedla domů
Rozhodla jsem se pro klidnější život a začala si ho užívat. Jednou z mála výhod mého předchozího hektického tempa byly úspory. Když nemáte čas na osobní život, peníze se vám hromadí na účtu. Vydala jsem se proto na dlouhou cestu, během níž jsem potkala svého budoucího manžela. Do roka od podání výpovědi jsem byla doma na mateřské dovolené.
Nyní jsem matkou na plný úvazek. A musím přiznat, že ačkoli je to někdy náročné, našla jsem v tom skutečný smysl. Není to vždy snadné ani ideální. Občas jsem vyčerpaná a přeji si mít chvilku jen pro sebe. Ale když se podívám na své děti, na jejich smích, na to, jak rostou a já mohu být u toho, uvědomím si, že právě tohle jsem v hloubi duše vždycky hledala. Práci snů jsem opustila, ale našla jsem nové hodnoty v úplně jiných věcech. Můj život se od základů změnil, ale k lepšímu. Být mámou, být tou, která je přítomná a stará se, je pro mě ta největší odměna. A svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




