Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Markéta nabývá podezření, že je její manžel závislý na videohrách. Přijde jí, že tráví víc času ve virtuální realitě, než s ní ve skutečnosti. Manželův nezájem ji ubíjí a přemýšlí, jak ho od hraní odtrhnout.
Že můj manžel Přemek miloval videohry, jsem věděla už od začátku našeho vztahu. Když jsme spolu před mnoha lety začínali chodit, často o nich mluvil, vždy když jsem mu něco kupovala k narozeninám. Šlo o nové hry, různá rozšíření a podobné věci. Hraní bylo jeho velkým koníčkem a zálibou. Nikdy jsem na tom neviděla nic špatného. Říkala jsem si, že každý máme nějaké zájmy. Možná, že když si přál jako svatební dar novou konzoli, mělo mi dojít, že jeho záliba je spíše závislost.
Odkládal všechno na úkor hraní
„Lásko, vyrazíme hned, jak tady dohraji,“ odbyl mě, když jsem mu připomněla, že musíme vyrazit na oslavu s přáteli. Nebylo to poprvé, co jeho virtuální svět dostal přednost před tím reálným. Jednou jsem přišla unavená z práce, celá rozlámaná z celodenního sezení na židli, natěšená na domácí pohodu a Přemka. Samozřejmě, že když jsem přišla do bytu, všude bylo zhasnuto a jediné světlo pocházelo z počítače v obýváku, u kterého hrál.
„Ahoj zlato,“ políbila jsem ho na krk, abych upoutala jeho pozornost, „jsem hrozně rozlámaná a unavená… nedal bys mi masáž? Po celém dni bych to moc ocenila… můžeme si udělat romantický večer.“
„Hned budu u tebe… jenom s klukama dohrajeme. Za chvíli jsem tam, zatím se natáhni,“ slíbil mi překotně a vrátil se ke hře. Z chvíle se stalo půl hodiny, pak hodina, a dřív než stihl přijít, jsem usnula. Když jsem se ve dvě ráno náhodou probudila, pořád seděl u počítače a hrál. Začalo mi docházet, že to není v pořádku.
Doufala jsem, že těhotenství vše změní
Chvíli na to jsem zjistila, že jsem těhotná. Doufala jsem, že příchod dítěte do naší domácnosti Přemka donutí hraní trochu omezit, že si uvědomí, že je zodpovědný dospělý, který má být přítomný v našem světě a ne v tom online. To jsem se ale šeredně spletla.
Přemek se mnou nebyl při porodu naší dcery, prý zrovna začala sezóna jedné z jeho oblíbených her a on se do ní tak zabral, že nestihl přijet. Postýlku a další vybavení mi pomáhal dávat do kupy můj bratr, zatímco můj manžel dospával po tom, co celou noc strávil dokončováním jednoho z levelů.
„Byl to těžký level, nešlo to jinak,“ bránil se, když jsem mu vyčetla, že mi vůbec nepomohl, „seděl jsem u toho celou noc… přes den musím pracovat, tak mě nech si alespoň chvíli užít života, proboha.“
Prý ho naše dcera ruší při hraní
Vrchol všeho bylo, když svůj počítač přesunul z obýváku do malého pokoje za ložnicí, ze kterého měl být dětský pokoj. Když jsem se ho zeptala proč, jenom si uraženě odfrkl.
„Naše dcera pořád křičí, mlátí s věcmi a já se pak nemůžu soustředit na hraní a prohrávám. Tak jsem si z toho pokoje udělal hrací místnost… stejně je ještě malá a pokojíček nepotřebuje, může s tebou být ještě zůstat v ložnici.“
„Ty ses snad úplně zbláznil,“ rozkřikla jsem se na něj, nevěříce jeho slovům, „to má být místnost tvého dítěte, ne nějaká pitomá herna... to je pro tebe hraní důležitější než tvoje dcera?“
„To jsem nikdy neřekl,“ zavrtěl hlavou a zvedl ruce v obranném gestu, „ale hraní je můj život. Potřebuju ho, baví mě… a myslím, že si zasloužím mít trochu klidu a času pro sebe.“
Nic se bohužel nezměnilo
„Trochu ano, ale ty u toho prosedíš hodiny a hodiny… mám pocit, že mám doma mimino a nějakého teenagera,“ rozhodila jsem rukama a cítila, že ztrácím nervy. Můj manžel nebyl dospělý muž, ale jenom další děcko, závislé na videohrách a počítači. Dodnes se mi nepodařilo ho více zapojit do našeho rodinného života a od videoher odtrhnout. Přestěhovali jsme se do většího domu a samozřejmě první, co si v něm zařídil, byla herní místnost. Zavírá se tam klidně i na celý den, aby měl klid. Přijde mi, že si ani neuvědomuje, že v reálném světě má rodinu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
