Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Zpěvák Jindra Polák z kapely Jelen byl dalším hostem letního speciálu talk show Na kafeečko Hudební léto. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou zavzpomínal na začátky populární kapely a také naznačil, jakou proměnou si prošel v osobním životě. Jindra je nejen tátou patnáctileté Lucie, ale s manželkou Kateřinou vychoval také její dvě děti a od letoška je dvojnásobným dědečkem.
Zpěvák Jindra Polák (45) vede na pódiu celou „jelení“ smečku – s kytarou, úsměvem i energií, která nepůsobí hraně. Jeho hlas provází posluchače od roku 2012 a za tu dobu se stihl stát tváří českého folku. Srdce jeho fanoušků zaplesá 13. prosince, kdy kapela Jelen odehraje koncert v pražské O2 areně.
Málokdo ví, že interpret hitů jako Magdaléna nebo Jelen vychoval s manželkou Kateřinou (54) dvě nevlastní, dnes už dospělé děti Jakuba a Elišku, je dvojnásobným dědečkem a patnáctiletou dceru Lucii učí doma. Pro ni také složil píseň Klidná jako voda, v jejímž klipu si dívka zahrála.
„Když se člověku narodí dítě, otočí mu to život o 180 stupňů. Je to naprosto nepřenosná věc, kterou nejde pochopit ani ji vysvětlit, pokud dítě nemáte. To se musí zažít,“ svěřil se Jindra Polák v talk show Na kafeečko.
Jindra Polák o manželce, která je o osm let starší
Říkáte, že manželka je první, kdo slyší vaše písničky. A tam já vidím trošku problém. Takhle si představím, že sedí můj manžel, kdyby uměl zpívat, hrát a skládat písně, a teď mi píše třeba Ještě jednu noc. To bych hned vyjela: „O čem mi to tady zpíváš? Co si to dovoluješ?“ Docela by mě to naštvalo a vaše manželka má prý co dělat, aby z vašich textů neplakala. To mi vysvětlete.
Já si pořád říkám, že to je spíš dojetím. Je to dané asi i tím, že se známe opravdu dlouho. My se potkali, když mi bylo dvacet, takže se známe nějakých 25 let. Zažili jsme si spolu spoustu věcí. Moje žena má svatou trpělivost. Myslím si, že za ty roky už ví, jak věci jsou, jak to mám. Tohle se bez nějaké vzájemné důvěry dělat nedá. A my máme tu důvěru natolik, že ona ví, že jsou to příběhy. A že to nejsou příběhy, které by se staly teď nebo které se teď staly mně.
Ale ona si vás našla jako slušného člověka, jako grafika.
V době, kdy si mě našla, jsem nebyl grafik. Byl jsem brigádník a ona moje šéfová.
No prosím! A najedou přišly hudební festivaly…
Já byl muzikant odjakživa, ještě než jsme se poznali. Zažila si se mnou krušné chvíle, protože já byl mladý vystřelený muzikant a ona už měla dvě děti. My se několikrát rozešli a sešli, protože kluk ve dvaceti nemá srovnané věci v hlavě. To tak prostě není. Já jsem vděčný za tu obrovskou trpělivost a za to, že jsem tu šanci ještě dostal. Že jsme mohli navázat a že všechno funguje. Je to nejlepší ženská, kterou jsem v životě potkal. Kdybych o ni měl přijít, tak nevím, co bych dělal. Kde bych dneska byl...
Je na to nějaký recept? Kromě toho, že ona je svatá?
Nevím. Říká se, že člověk by měl dát na instinkt, když potká toho pravého. Musí cítit, že to je ono. Že tady se stalo něco zvláštního. Pak tam samozřejmě nastoupí hlava, kdy to člověk chce vymyslet a říká si: „No, ale ona už má dvě děti a je starší a já teď co? Co bude za ty roky? To už nepůjde.“ Snaží se to vymyslet a pořád si říká, proč to nejde. A pak si v jednu chvíli řekne: „Tak do pytle, proč by to nešlo? Tohle je člověk, se kterým je mi skvěle, s nikým jiným mi takhle není, s nikým si tak nerozumím, tak proč tady vymýšlím, proč by to nešlo? Pojďme to zkusit, jestli to náhodou nepůjde.“
Dcera Lucie má domácí výuku
Změnil se váš pohled na svět, když se vám narodila Lucinka?
No jasně, mně se změnil pohled na svět o 180 stupňů. To člověku úplně převrátí život.
Četla jsem, že Lucii doma učíte sami.
Ano, má domácí výuku.
To bych také strašně chtěla, ale nemám na to! Jak to děláte? Učíte i vy, nebo manželka?
Hodně je s ní žena, protože já jsem často pryč a žena je s ní od začátku doma. Já si myslím, že v tom učení se doma vidí lidé zbytečného strašáka. Je hodně způsobů, jak k tomu přistupovat. Můžete jet striktně podle osnov, nebo spíše nějakým portfoliovým způsobem, kde máte větší časový limit na to rozvrhnout si to podle sebe. To je třeba věc, která nám vyhovuje. Nemusíme ve třetí třídě v lednu zvládnout tohle odtud potud. Můžu si říct: „Tuhle věc udělám teď a tohle si nechám za půl roku, protože teď nás baví tohle, tak pojedeme tohle.“ To je dobrá věc.
U nás je třeba problém vůbec správně čistit zuby.
To je u nás v kapele dodnes!
Přijde mi, že lidé, co učí děti doma, musí mít nějakou zvláštní povahovou vlastnost.
Je to hodně dané tím, jak jsme zvyklí přemýšlet o tom, že se děti musí do učení nutit. To už je takový mindset – jak jsme si prošli klasickou školní docházkou, máme pocit, že takhle se to musí dělat. Je to opruz, ale jinak to nejde. Když pak člověk dá dítěti důvěru a některé věci nechá trochu na něm, tak učení není opruz, ale: „Teď mě zajímají pyramidy a faraoni, tak se kouknu na nějaký film, ve kterém to je, a tady je časopis, ve kterém se o tom píše.“ Dítě má tendenci jít po tom, co ho zajímá, a když se mu dávají podněty, tak si ke spoustě věcí najde cestu. Možná, že si některé věci neprojde tak do hloubky, ale ve finále, já si také nepamatuji 99 % dat, která jsme se učili v dějepisu. Nevím, kdy co bylo. A ve chvíli, kdy to potřebuju vědět, tak si to najdu. Když dítě něco zajímá a chce tím směrem jít, tak si věci z toho oboru přirozeně najde, protože se tomu prostě chce věnovat.
Takhle to zní strašně jednoduše.
Zní to hezky. Ale samozřejmě, že někdy přijde: „Měli bychom něco dělat, ale…“
U nás by jelo jenom Ledové království. Jaký jste byl žák, když jste byl ve věku vaší dcery?
Příšerný. Byl jsem ve škole příšerný a byl jsem tam nešťastný. Vždycky jsem byl trojkař. Když mi něco začali tlačit, tak jsem nevěděl, proč bych to měl dělat. Školský systém mě nikdy moc nebavil. Jsem trémař, takže před komisí nebo před tabulí mi to nešlo.
V dceru Lucii mám absolutní důvěru, říká Polák
Napsal jste písničku, která se jmenuje Klidná jako voda a je pro vaši dceru. Nejsem jediná, kdo u toho pláče?
Ne, lidi pláčou. Myslím, že se tam přenesla emoce, se kterou to bylo napsané. A jsou lidé, kteří mají stejný prožitek, stejnou zkušenost. Ta písnička je o tom, o čem jsme se bavili. Když se člověku narodí dítě, tak mu to otočí život o 180 stupňů. Je to nepřenosná věc, kterou nejde pochopit ani ji vysvětlit, pokud dítě nemáte. To se musí zažít. Člověk je muzikant, lítá po Česku, k tomu chodí do práce. Nemá žádnou zodpovědnost, jen za sebe, a pak tohle.
Pohoda.
Najednou tady máte nového člověka, který je jako prázdný harddisk. Cokoliv tam člověk nahraje, tak tam okamžitě vidí. Člověk to tam nahraje čímkoliv, co dělá. Najednou ta zodpovědnost je obrovská a člověk si uvědomí, že musí tohle dítě nějak dovést do chvíle, kdy ho vypustí do světa. A připravit ho na to, aby svět ustálo. O tom ta písnička je. O tomhle pocitu, že tady vyrůstá nový život a já se ve spoustě věcí učím od něj. Já mu mám něco dát a nesmím to moc podělat.
Navíc jste první chlap v jejím životě a brzy přijdou další. Vy určujete, co si nechá líbit a co jim dovolí. Kolik jí je let?
Patnáct.
Tak to už přišli. Jak to nesete?
To se zase pojí s tou důvěrou v dítě. Člověk v něj musí mít důvěru, že je dost chytré a schopné na to, aby to zvládlo. Ono to zase není tak strašné. Myslím, že když jim člověk pomůže si nastavit hranice, aby viděly, co je a není správné a co si mají a nemají nechat líbit, tak se dostanou do okruhu lidí, ve kterém chtějí být. To je jako se vším. Naučit se dostat tam, kde je mi dobře, kde jsem šťastný, kde to dává smysl. A nezdržovat se tam, kde mi to ubližuje.
Co se Lucinka chystá dělat?
Uvidíme. Často se lidé ptají, jestli zpívá a hraje. Zpívá si a občas si brnkneme na nějaký nástroj.
Viděla jsem vás hrát společně.
Ona na ukulele, já na kytaru. Ale spíš ji to táhne k výtvarnu a jde jí to. Také ji hodně baví jazyky, takže uvidíme, co se bude dít.
Jindra Polák je dvojnásobný dědeček
Dokonce už jste dvojnásobný dědeček.
Je to tak, mám tříleté, skoro už čtyřleté vnouče.
Jak se s tím chlap vyrovnává?
Úplně v pohodě, já s vůbec nemám problém. Vyženil jsem dvě děti, které už jsou dospělé. Nevlastní dcera Eliška má dvě děti – letos se mi narodilo druhé vnouče. A je to skvělý, přijde mi to vtipný. Spousta lidí, speciálně ženské v mém okolí, s tím mají problém – že by měly být babičkou a že ještě nejsou staré. Ale mně přijde, že to přece není o věku. Je to jenom nějaké rodinné zařazení, nějaký rodinný vztah, který je naopak ohromně vděčný na obě strany a ohromně důležitý. Pro mě byla babička důležitý člověk a nikdy jsem to nebral tak, že to je nějaká stará paní.
Chlapi mívají problém s těmi druhými a třetími mízami.
To mají problém spíše lidé v jejich okolí, ne? Ale ano, asi to je trochu logisticky náročné. Je lepší se tomu vyhnout – je to jednodušší. Sám nevím, jestli to ještě přijde – doufám, že ne. Žena mi říkala, že to nepřijde, takže já jsem v pohodě. Samozřejmě, že si dělám legraci.
O čem dalším promluvil Jindra Polák z kapely Jelen:
- Jaké bylo jeho dětství a jak se dostal k muzice
- Proč ho tolik fascinují hřbitovy
- Zda umí noty a jak skládá písně
- Jak vznikl název kapely Jelen
- O ženách, které kapelou prošly
Na fotografie Jindry Poláka a také celé kapely Jelen během jejich důležitých koncertů se můžete podívat v naší galerii.
Související články
