
Vašek si vzal za manželku Janu, se kterou vychovávají roční dcerku Kristýnu. Babička Jany je milá žena, ale když oslovuje jejich dceru, vstávají Vaškovi vlasy hrůzou. Stejně jako jeho rodičům.
Naše dcerka Kristýna je pro nás středobod vesmíru. Je to milá roční holčička, kterou hýčkáme. Je smyslem našeho žití. Díky ní má naše rodina smysl.
Vtipné seznámení našich rodin se nevydařilo
Bydlím v Praze a pozval jsem příbuzné Jany na návštěvu. Zarezervoval jsem stoly v restauraci a chtěl jsem, aby setkání proběhlo na určité úrovni. Moji rodiče jsou lékaři a potrpí si na to, aby významné momenty byly na jisté úrovni. Nejsou suchaři, mají smysl pro humor, jen mají rádi, když se věci dějí podle určitého protokolu.
A tím seznámení rodin, kde je plánována svatba, zcela určitě je. Janu moji rodiče zbožňují. Je podle nich dokonalá. A když zjistili, že čekáme rodinu, samou láskou by ji snědli. „A Vašku, požádal jsi o ruku především Janiny rodiče?“ vyptávali se mě, a uklidnilo je, že se tomu tak stalo. S pocitem, že mají dobře vychovaného syna, dorazili moji rodiče do restaurace.
Někdo prostě spisovně mluvit neumí
Po formálním představení jsme si objednali pití a následně jídlo. Všichni po sobě tak pokukovali a řeč docela stála. A tak jsme s Janou začali bavit naše hosty různými historkami z našeho společného života. A v tom rozřízla atmosféru Janina babička, která pronesla: „No, ta naše kur... je pro veškerou srandu.“
Moji rodiče vytřeštili oči a bylo vidět, že je mluva staré babičky šokovala. Tiše jsem jim vysvětlil, že Janina babička takto mluví, a že si musí zvyknout. I na svatbě si rodiče vyslechli její slova o tom, že Jana je krásná děvucha. Rodiče se pokaždé na babičku jen usmějí a evidentně neumí reagovat.
Babička je rázná žena z lidu
Když se nám narodila dcera Kristýnka, babička ji nikdy neoslovila jménem. Vždy to byla malá kozenka, fenečka nebo opička. Veškeré zvířecí oslovení mi nevadí, ale když babička začne o dceři mluvit jako o děvce, vstávají mi vlasy hrůzou a vysloveně mi to vadí. Babičce bude devadesát let, nemá smysl ji nějak měnit nebo opravovat.
Ale neposlouchá se to dobře. Myslím si, že tato mluva už do našeho světa nepatří a jestli se takto mluvilo kdysi v nějakém nářečí, tak postupem času se změnil význam oněch slov a dnes je to dost hanlivé. Pro mě a moje rodiče doslova nepřijatelné. My nemáme k babičce pokrevní vazbu a její slova nás tahají za uši. Jana se tomu směje a nevidí v tom problém. Holt je zvyklá.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].



