Ladislav (39): Moji rodiče mě štvou. Učí děti, že alkohol je normální

„Babička s dědou nás naučili, jak otevírat pivo,“ chlubili se naši synové, když se vrátili od prarodičů. Tenkrát jsem tomu nevěnoval pozornost. Jen jsem se usmál a dál opravoval kapající kohoutek v koupelně.

Ladislava (63): Role babičky je náročná. Když chci vnuky hlídat, musím splnit požadavky mého syna

Měli by děti učit jen to dobré

Moji rodiče bydlí na vesnici a vždy jsem je vnímal jako fajn lidi. Věděl jsem, že si oba s chutí dají pivo po obědě, ale vnímal jsem to jako cestu k tomu, aby lépe oběd trávili. Navíc, pít alkohol se dá různě. Tak, aby to vypadalo nenápadně. Tak, aby to ostatní vnímali jako přirozenou věc, kterou má dotyčný pod kontrolou. Pití alkoholu mezi dospělými je v pořádku. Ale pití alkoholu v přítomnosti dětí by se mělo činit tak, aby děti neměly pocit, že je to něco fantastického.

S manželkou jsme rodiče dvou kluků. Jsou to všímaví čertíci ve věku osmi a šesti let. Dospěli do věku, kdy jsme kývli na nabídku mých rodičů, že u nich kluci mohou být o víkendu. Vlastně nám to přišlo fajn. Po několika letech jsme opět měli čas sami na sebe. Věřili jsme, babička s dědou našim dětem předají moudrost staré generace a v jejich přítomnosti kluci zažijí, co je to život na vesnici.

Lenka (38): Domácí vzdělávání dceři jen prospělo. Z učení má radost, ne stres

Zjištění, které mě rozčílilo

Jenže hlášek našich dětí, které odkazovaly na pití alkoholu, přibývalo. Zaměřil jsem se na to a byl jsem zděšený. „A ještě umíme pivo nalít do skleniček,“ smáli se kluci. Dále kluci říkali, že i oni mají své skleničky s trochou piva. Pak si všichni ťukají sklenkami a společně pivo vypijí.

S manželkou jsme celou situaci rozebírali. Opakovaně. Neustále a nevěděli jsme, jak se k celé záležitosti postavit. Já byl rozčilený na maximum a manželka mě musela krotit. Chtěl jsem okamžitě jet za rodiči a hádat se. Manželka byla ta, která se snažila vidět moje rodiče v tom lepším světle. „Uklidni se. To, co říkají kluci, nemusí být pravda. Znáš je. Třeba mají ve sklenici vodu,“ argumentovala.

Miroslav (68): Musel jsem manželce vynadat. Už dál nesnesu, jak okatě se stará pouze o jednu dceru

Skutečnost byla ještě horší

Vzali jsme si s manželkou dovolenou a, když byli kluci ve škole a školce, zajeli jsme k rodičům. Rodiče nám nabídli kávu a, když jsem začal mluvit, cítili se dotčení. Prý jsem se zbláznil. Podle nich je normální, že se pije alkohol a tím, že kluky učí otevírat pivo a lít tekutinu do sklenky, z nich alkoholiky rozhodně neudělají. Ani jeden lok piva z nich závislé na alkoholu neudělá.

Navíc mi rodiče řekli, že i já jsem pil v dětském věku pivo a jsem normální. Na to jsem neměl co říct. Z rozhovoru s rodiči jsem odešel jako trouba. Udělali ze mě blba. Někoho, kdo je hysterický. Jsem přesto přesvědčený, že alkohol do ruky dětem nepatří a mělo by se s pitím před dětmi zacházet opatrně. Myslím si, že dětem nastavujeme jisté vzorce chování a tento je jedním z nich. Jsem rodič a poslední slovo mám já. Děti k prarodičům jezdit nebudou. Do doby, než rodiče pochopí, o co mi jde.

Viktorie (26): Soužití s tchyní je nesnesitelné. Špehuje mé nákupy a hrabe se v našich odpadcích

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].