Aneta (36): Moje kamarádka se topí v samotě i alkoholu, ale nechce si to přiznat. Mám o ni strach a nevím, jak jí pomoct

Mít luxusní dům, auto a spoustu peněz ještě neznamená, že budete automaticky šťastní. Moje kamarádka je toho bohužel zářným příkladem. Za fasádou krásné vily se odehrává příběh zoufalé ženy, která své problémy řeší nadměrným pitím.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (36): Žiju ve zlaté kleci. Ostatní mi závidí, ale já trpím nudou a prázdnotou, navíc nic pořádného neumím

Na první pohled to byla idylka

S Bárou jsme byly na rodičovské sehraná dvojka a ty tři roky jsme si náramně užily. A já byla moc vděčná, že ji mám po boku.

Jenže pak se naše cesty rozešly. Zatímco my se s manželem shodli, že už další dítě nechceme, a vrátím se tak zpět do práce, Bára si dalšího potomka přála. A hned se jim zadařilo. Navíc se odstěhovali z malého bytu do vysněného domu za Prahou. Splnilo se jí tak vše, po čem vždy toužila. Z dálky to tedy určitě vypadalo jako splněný sen.

Jenže nic není dokonalé. A někdy zjistíte, že vlastně nemáte co závidět. Už naše první společná akce po delší době mi naznačila, že něco zásadního není v pořádku. To, že její muž je podnikatel a hodně vytížený, jsem věděla, ale netušila jsem, jak moc je Bára osamělá. I se dvěma dětmi na krku...

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (39): Moje kamarádka má vše, co si zamane a já jí závidím. Nakonec mě vyvedla z omylu

Najednou jsem ji nepoznávala

Vytáhla jsem Báru na kafe a skleničku. Vždycky nám stačily dvě dvojky vína a měly jsme dost. Jenže tentokrát se Bára rozjela. Nestačila jsem se divit, kolik toho do sebe klopí. Nakonec vypila skoro celou lahev sama. „Promiň, nějak mi to dnes sedlo,“ smála se, když se jí zamotaly nohy a málem sebou sekla při cestě ze záchodu. Koukala jsem na ni a jen se křečovitě usmála. Nějak jsem ji nepoznávala. Něco bylo jinak. Ten její pohled a chování. Tvářila se sice spokojeně, ale já poznala, že je to jen přetvářka. V očích měla tak zvláštně prázdno, ale nechtěla jsem kazit naše setkání a násilím z ní dolovat, co ji trápí.

Jenže jsem na ni pořád musela myslet. A přemýšlela jsem, zda se z ní nestala zelená vdova, která je většinu času zavřená v satelitním městečku a nikoho nenapadne, že by mohla v luxusním domě strádat. Přitom je strašně osamělá a celodenní kolotoč ji vyčerpává. Její „dobrou kamarádkou“ se tak může lehko stát sklenička a později i lahev alkoholu.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (42): Závidím kamarádce fungující rodinu. Tu svou se snažím stmelit, ale všichni na mě kašlou

Návštěva, která mě vyděsila

Rozhodla jsem se, že zjistím, jak se jí vlastně žije. V práci jsem si vzala volno a domluvily jsme se na návštěvě. Měla radost, že ji někdo na té samotě navštíví. Byl všední den dopoledne a já už po několika minutách poznala, že má něco v sobě. Když jsme se objaly, byl z ní cítit alkohol a opět se chovala tak nepřirozeně. A rovnou mi na přivítanou nalévala prosecco. Takhle brzy jsem popíjet vážně nechtěla.

„Báro, není toho už trochu moc?“ zeptala jsem se opatrně. „Přijde mi, že máš problém s alkoholem. Bojím se, aby se to nezvrtlo...“

Zamračila se. „Proboha, nebuď jak moje máma. Mám všechno pod kontrolou,“ řekla vesele a změnila téma. Když jsem se rozhlédla po jejich krásném domě, vypadal jak z katalogu nebo z reklamy na rodinnou idylku. Jenže něco důležitého mu chybělo, jako by byl bez duše a opravdové lásky. Nešlo si nevšimnout, jak Bára ztratila jiskru, jak skáče kolem dětí, ale bez nadšení. Jak funguje jako stroj... Smutný obrázek.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (36): Moje nejlepší kamarádka mi závidí rodinu a vylévá si na mně vztek, že ji sama nemá. Nevím, jak jí pomoct

Má všechno, ale stejně je nešťastná

Na jedné straně se jí nedivím. Je pořád sama. Celodenní starost o dvě malé děti, muž stále v práci. A ona, která si dřív užívala lidi a smích, teď žije na samotě, kde slyší jen dětský pláč a tikání hodin. A je vnitřně dost nešťastná.

„Můžu ti pohlídat děti, dojít s tebou k psycholožce, jít na procházku… cokoliv,“ nabídla jsem jí.

Jenže ona jen mávla rukou. „Nepotřebuju žádnou záchranu. Jsem jen unavená. To přejde.“

Ale nepřechází. A já se dívám, jak se ztrácí. Pomalu, ale jistě.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (35): Kamarádka si stěžuje, že čeká dalšího syna místo vysněné holčičky. Já bych za zdravé dítě dala cokoliv

Nevím, jak ji zachránit

Upřímně nevím, jak jí pomoci, když si sama nic nepřipouští a vše odmítá. Napadlo mě, že se spojím s jejím mužem, ale skoro ho neznám. Nevím, jak by na mě reagoval. Nechci ji tím také zradit, ale bojím se, aby jednou nebylo pozdě. Aby to neodnesl někdo nevinný – třeba její děti.

Je hrozně těžké stát opodál, když víte, že se někdo řítí do velkého maléru. A ještě horší je vědomí, že ne každý si nechá pomoct, i když mu pomocnou ruku nabídnete. Nakonec jsem se rozhodla, že vyhledám odbornou pomoc, věřím, že mi poradí, jak nenechat kamarádku padnout na dno.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (39): Nechápu svou kamarádku. Vnucuje se bývalému partnerovi, který je nevěrný darebák a navíc o ni nestojí