Facebook
Instagram
Erika se vdala za Jožku před rokem. Společně vychovávají jejího syna z prvního manželství. Jožka je skvělý tatínek. Jediným mráčkem jejich života je tak přístup tchyně, která i přes synovy prosby jeho rodinu nepřijala.
Za deset dní má tchyně narozeniny. Syn pro babičku maluje obrázek. Chce se mi brečet z té dětské upřímnosti. Má ji rád i přes to, že ona jeho ne. Je mu šest let, a tak situaci zatím naštěstí tolik nevnímá.
Tchán mého syna přijal, tchyně nikoli
Když mě Jožka přišel představit domů, jeho rodiče byli nadšení do okamžiku, než zjistili, že mám syna z předchozího manželství. Vůbec je nezajímalo, že jsem vdova a o manžela jsem přišla tragicky hned po narození dítěte. Byla jsem pár let sama a s Jožkou vše nabralo rychlý spád.
Necelý rok jsme spolu randili a požádal mě o ruku. Jožku upřímně miluji, plánujeme za nějaký čas i společné dítě. Jediným mráčkem našeho vztahu je Jožkova mamka. Manželův táta nás přijal a svého nevlastního vnuka má rád. Když se vidíme, hraje si s ním a vždy pro něj má něco pro radost. Dokonce ho potají chodí k nám domů navštěvovat.
Zjistila jsem, že tchyně mě nemá ráda
Zato tchyně je od začátku proti mně a nevlastního vnuka ignoruje. Jsem si jistá, že dárky k Vánocům obstarává pro vnuka Jožkův otec. Stejně jako k svátku a narozeninám. Nejednou se stalo, že když jsme slavili narozeniny syna, tchyně náhle onemocněla. Ani se nenamáhá zavolat. Prostě nedorazí a omlouvá se za ni tchán.
Sebrala jsem odvahu a pozvala tchyni na kávu. Chtěla jsem si s ní promluvit a ujistit ji o svých citech k Jožkovi a plánech na společného potomka. Věřila jsem, že tato informace prolomí ledy a tchyně změní přístup. Namlouvala jsem si, že naše seznámení a rychlá svatba byly asi na tchyni moc. Bohužel jsem záhy zjistila, že Jožkova maminka nemá ráda mě a kvůli tomu ignoruje i mého syna.
Posezení u kávy skončilo katastrofou
"Eriko, ty se mi snad zdáš," spustila po mém monologu tchyně. "Moc dobře vím, že ti jde o náš rodinný majetek. Jožka je slepý a nevidí to," pokračovala. Dále mi oznámila, že se postará o to, aby jejich vila patřila pouze Jožkovi. K mému synovi přístup nezmění a počká si až na Jožkovo biologické dítě, které samozřejmě bude milovat.
Slušně jsem se snažila tchyni požádat alespoň o neutrální přístup k synovi. Chtěla jsem zajistit, aby v budoucnu nezaregistroval rozdíly v dárcích pro sebe a pro potencionální další dítě. Marně.
Tchyně naše setkání ukončila slovy. "Možná jsi oblíbená a fajn holka, ale já už jsem taková. Jaký obrázek si o člověku udělám na začátku, takový mi zůstane. Máš holt smůlu," zvedla se a odešla domů. Pro svůj pocit jsem udělala maximum. Ujistila jsem ji o lásce jejího vnuka i mojí lásce k jejich rodině a Jožkovi. Nepovedlo se. Budoucnosti se obávám, ale nedopustím, aby to zničilo naši rodinu. Nedopustí to ani Jožka, který se za chování své matky stydí a snaží se o nás starat, jak nejlépe dovede.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
