Jitka (41): Vždy jsem myslela jen na druhé. Pak jsem poprvé udělala něco jen pro sebe a změnilo mi to život

Ještě donedávna jsem si myslela, že mi v životě nic nechybí. Dnes už vím, že jsem prostě zapomněla na sebe. Odjakživa jsem se obětovala pro ostatní. A když se na to dívám zpětně, vlastně jsem si za to mohla sama. Tak jsem to nastavila – nejdřív u rodičů, pak u mladších sourozenců, přátel, později u manžela a dětí. Nemám si na koho stěžovat. Nebyla bych upřímná, kdybych tvrdila, že jsem byla nešťastná, využívaná nebo že se ke mně někdo choval špatně.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (32): Konečně jsem zase šťastná. Díky nadváze jsem našla lásku k něčemu, co mi změnilo život

Na sebe jsem vůbec nemyslela

Moje potřeby byly vždycky až na konci seznamu. Ať už šlo o drobnosti, nebo o důležitá rozhodnutí. Klidně jsem se vzdala svého oblíbeného jídla nebo zákusku, jen aby na ostatní zbylo víc. I když už měl manžel nebo jedno z dětí přidáno a já si ještě ani nekousla, stačilo, že zaznělo: „Ty to nechceš? Jestli ne, tak já si to dám.“ A já vždycky řekla, ať si klidně vezmou.

Místo šatů nebo bot pro sebe jsem radši koupila něco dětem. Ke kadeřnici nebo na kosmetiku jsem nikdy nešla, přišlo mi to zbytečné. Vlasy mi zastřihla kamarádka a barvit jsem si je nemusela, naštěstí je mám pořád bez šedin. O dovolené, barvě pokojů nebo nábytku rozhodovali ostatní. Chtěla jsem jen, aby byli spokojení.

Manžel byl, na rozdíl ode mě, vždycky dost rozhazovačný. Miloval motorky. Na tu vysněnou jsme neměli, tak jsme si vzali úvěr. Jenže se ukázalo, že je to drahá záliba – náhradní díly, vybavení, nové oblečení, výjezdy na srazy... Někdy mě rozčilovalo, kolik peněz do toho sype. „Každý měsíc utratíš takových peněz za svoje koníčky... Já si ani nepamatuju, kdy jsem si naposledy něco koupila pro sebe! Natož abych si někam vyrazila,“ rozčílila jsem se občas.

„A kdo ti brání?“ odpověděl manžel. „Vem si peníze, kup si šaty, dojdi si ke kadeřnici... Udělej si radost!“

Jenže to se snadno řekne. Přišlo mi to líto. Věděla jsem, že kdybych začala utrácet i já, bylo by zle. Naše výplaty tak akorát pokryly výdaje. Vůbec mě nenapadlo, že bychom se třeba mohli domluvit, že manžel jeden měsíc nepojede na motorkářský sraz nebo si nekoupí další rukavice. Neřekla jsem nic a nikdo jiný to za mě neudělal.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (27): Dvanáct měsíců střízlivosti mi změnilo život. Přišla jsem o všechny přátele, ale nelituji

Sestra mě překvapila

Jednou ke mně přišla moje sestra Andrea. Bylo na ní vidět, že něco chystá. „Zlato, bal kufry! Za dva týdny jedeme k moři!“ spustila. A když viděla můj šok, dodala: „Jen ty a já! A ne, nemůžeš to odmítnout!“ Pak mi vysvětlila, že našla skvělou nabídku a řekla si, že si to zasloužím.

​Poslouchala jsem ji a pak jsem se s úsměvem zeptala, jestli si dělá legraci. Jako že nechám děti a manžela doma a pojedu si na dovolenou? A kdo vypere, uvaří a uklidí? Andrea jen kroutila hlavou. „Proboha, slyšíš se? ‚Musím udělat to, musím zařídit tamto...‘ A kdy konečně uděláš něco pro sebe? Už bylo dost obětování!“

Přesvědčovala mě opravdu dlouho. Měla odpověď na všechno. A co víc, už mluvila i s mým manželem. Prý jí řekl, že je to skvělý nápad. Byla jsem v šoku. Zároveň se ve mně probouzela chuť vyrazit na dovolenou a nic neřešit...

Mohlo by Vás zajímat:

Anička (25): Rodiče mi k narozeninám dali velké překvapení. Řekli něco, mi navždy změnilo život

Změnilo mi to život

V letadle jsem cítila radost, nervozitu i výčitky. Nezapomněla jsem něco? Byt jsem uklidila, prádlo bylo vyprané, vyžehlené, ve spíži i v lednici byly zásoby jídla. Mámu jsem poprosila, ať jednou za dva dny zaskočí a mrkne se, jestli je vše v pořádku. Ale stejně jsem měla pochybnosti.

„Uklidni se!“ plácla mě sestra po ruce. „Poprvé v životě jedeš na opravdovou dovolenou. Nepokaz si ji výčitkami!“

A já si řekla, že má pravdu. Děti už nejsou malé, manžel to zvládne. A kdyby ne, může mi zavolat. Rozhodla jsem se, že si to užiju. Ráno jsem si přispala, protože mě nikdo nebudil. Přes den jsme se sestrou odpočívaly u moře. Večer jsme si zašly na sklenku vína a něco dobrého do malé restaurace. Byla jsem šťastná a plná energie. Ještě týdny potom jsem měla pocit, že zvládnu hory přenášet.

I moje rodina si všimla té změny. „Mami, tobě to v poslední sluší! A jak se hezky usmíváš, úplně záříš!“ řekla mi dcera, když jsem chystala večeři.

Manžel se na mě díval trochu jinak. Pak se dokonce v žertu zeptal, jestli jsem tam náhodou někoho nepotkala, že jsem jak vyměněná. Ten týden mi změnil život. Díky sestře jsem pochopila, že i já mám nárok na radost. Odteď chodím jednou měsíčně ke kadeřnici i na kosmetiku. S Andreou jsme se přihlásily na zumbu. A příští rok plánujeme další dámskou jízdu!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (62): Manžel nedbal na nařízení lékařů. Stalo se něco, co nám zásadně změnilo životy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].