Veronika (32): Konečně jsem zase šťastná. Díky nadváze jsem našla lásku k něčemu, co mi změnilo život

Dalo by se říct, že mě vychovávala babička. Maminka mi zemřela, když mi byly čtyři roky. Otce jsem nepoznala vůbec. Babička byla mým jediným příbuzným. Chtěla pro mě jen to nejlepší.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (35): Myslela jsem, že manželova obezita není důvodem, proč s ním nechci spát. Pak se ale něco stalo

Babička mě neustále vykrmovala

Bydleli jsme na malé vsi v domě o třech místnostech. Babička pocházela ze šesti dětí a moc dobře si pamatovala doby, kdy doma neměli co jíst. Zjevně ji to tak poznamenalo, že měla strach, abych neumřela hlady. Proto mám dětství spojené hlavně s voňavým jídlem. Babi mi dopřávala domácí kynuté buchty, jitrnice a řízky každou neděli.

Už jako desetiletá jsem vnímala, že jsem víc baculatá než moje spolužačky. Ne nadarmo jsem si vysloužila přezdívku špekáček. Jinak se mi neřeklo. Když jsem se s tím doma svěřila babičce, vždycky jen mávla rukou. ,,Vždyť jsi taková pěkná. Být hubený není zdravé,“ prohlásila a nandala mi krupicovou kaši s pořádnou dávkou másla.

Tím mě vlastnila postupně učila zajídat smutek. Kdykoliv jsem se cítila mizerně, přistálo mi na stole jídlo. Nešlo nikdy o nic zdravého. Babička vyvařovala samá tučná jídla. To vím ale až dnes. Tehdy jsem to do sebe házela hlava nehlava. Nejhorší to bylo kolem puberty. Začala jsem se poohlížet po chlapcích. Byla jsem snad jediná, kdo s žádným nechodil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (29): Místo radosti z toho, že jsem zase pěkná ženská, po mně chtěl, abych byla tlustá

Stala jsem se terčem posměšků

Důvod byl jasný. Kdo by chtěl chodit s metráčkem? Když jsem i po maturitě byla sama, bylo mi jasné, že se sebou musím začít něco dělat. Babička o žádném hubnutí nechtěla ani slyšet. Tajně jsem její jídlo vyhazovala a držela se zkrátka. Sotva jsem zhubla pár kilo, hned mi do života vstoupil Miloš. Chodili jsme spolu dva roky. Za tu dobu jsem se zase rozjedla a přibrala.

Odhodil mě jako kus hadru. Našel si hubenou Sandru, se kterou jsem se nemohla rovnat. Takový rozchod jsem musela pořádně zajíst. Zajídala jsem ho skoro rok. Dostala jsem se do kategorie obézních lidí. Chlapi se na mě dívali s opovržením a ženy se mi smály. Měla jsem v té době jednu jedinou kamarádku.

Ta už se na mé neštěstí nemohla dívat. Vytáhla mě mezi lidi, abych přišla na jiné myšlenky. Kýžený efekt se ale nedostavil. Byla jsem zase jen terčem posměšků. Od toho dne jsem už nikam mimo práci nechodila. Dva roky jsem se vykrmovala a myslela si, jaká jsem chudinka. Lucie to ale nevzdala. Pořád se mě snažila kontaktovat a tahat mezi lidi. Její bratr měl zrovna slavit narozeniny. Neváhala a pozvala mě tam.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (30): Manželova kila navíc se mi hnusí. O hubnutí ale nechce ani slyšet

Nyní se živím šitím na zakázku

Neměla jsem už ani nic pořádného na sebe. Nic, v čem bych nevypadala jako medvěd. Lucie mě nutila, abych obměnila šatník, ale v obchodech jsem tvrdě narazila. ,,Oblečení vaší velikosti bohužel nemáme,“ slyšela jsem ve třech krámech po sobě. Je jasné, že mi to na sebevědomí zrovna nepřidalo.

Až v tom posledním mi prodavačka vnukla myšlenku: ,,Zkuste si koupit látku a nechat si něco ušít na míru.“ Znělo to zajímavě. Navštívila jsem tedy galanterii a nesla si domů látku. Vytáhla jsem šicí stroj. Během týdne jsem si spíchla troje šaty. Když jsem vyšla do ulic, připadala jsem si jako královna.

Jednou mě dokonce zastavila stejně baculatá žena. ,,Odkud máte ty šaty? Jsou krásné,“ pronesla nadšeně. Od toho dne jsem začala šít na zakázku pro boubelky. Po třech letech jsem dala výpověď v práci. Dnes se živím jako švadlena. Opět se cítím šťastná a potřebná.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (24): Bratr s mým snoubencem na mě ušili nechutnou boudu. Tohle jim nikdy neodpustím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.