Šarlota (30): Zhubla jsem dvacet kilo, ale kritika neskončila. Lidé na koupališti si vždycky najdou důvod, proč mě pomlouvat

Vyzkoušela jsem si život s kily navíc i štíhlou svalnatou postavu. Vím jistě, že lidem se nezavděčím. Budou mít vždycky nějaké námitky a proto už mě názor ostatních nezajímá.

Danuše (23): Nemám ráda svoje tělo. Dokonce se bojím ukázat se nahá muži, kterého miluji

Léta s nadváhou

Od puberty jsem se potýkala s nadváhou a bylo to pro mě těžké období. Musela jsem si často od vrstevníků vyslechnout hloupé poznámky, často od kluků, kteří se mi líbili. Nejtěžší jsem to měla samozřejmě o prázdninách a plavková sezóna pro mě byla velmi nepříjemná.

Prázdniny u vody jsem si ale nenechala ujít, a i když mi to v plavkách zrovna dvakrát neslušelo nebo jsem se v nich necítila, nedalo se nic dělat. Plavání zbožňuji a párek v rohlíku nebo hranolky jsem si na koupališti nechtěla nechat ujít. Na řeči jsem si zvykla, nebo jsem se je snažila zkrátka vypouštět. Včetně těch od mojí rodiny.

„Nechceš raději salát? Ta sladká limonáda pro tebe není nejlepší,“ nemohla si nikdy pomoct moje maminka. „Koukej na tu velrybu,“ slyšela jsem jednou ve frontě u bistra. Když jsem si našla prvního kluka, nemohla jsem uvěřit, že mě má vážně rád. Ale brzy jsem pochopila, že láska není o kilech. Pak jako zázrakem šla váha snadno dolů.

Iveta (28): Ve škole mě jeden spolužák šikanoval za to, že jsem tlustá. Když jsem ho po letech potkala, čekalo mě překvapení

Konečně jsem zhubla

Když jsem se snažila nejméně a prostě se jen začala víc hýbat a s přítelem zdravě jíst, hublo se samo. Něco ze mě spadlo a cítila jsem se báječně. Čím víc jsem hubla, tím víc jsem se zajímala o zdravou stravu a zamilovala se do dalších sportů. Není proto divu, že jsem asi za dva roky vypadala takřka jako někdo jiný.

Zhubla jsem dvacet kilo a moje tělo bylo najednou samý sval. Sama jsem se nepoznávala a byla jsem se sebou spokojená. Proto mě dost překvapilo, jak se k tomu staví ostatní. „Šarlotko, dej si aspoň zmrzlinu, to budeš jen chroupat mrkev? Co je to za život?“ přemlouvala mě máma v létě na zahradě. Moje štíhlá postava ji najednou děsila.

Podle ní jsem to přehnala, a měla bych si občas dopřát. „Svaly jak chlap, to už je nechutný,“ zaslechla jsem za sebou ve frontě na tobogán na stejném koupališti, kde jsem si kdysi vyslechla jiné uštěpačné poznámky. Je to zvláštní, nikdy asi nebudu nikomu vyhovovat. Vždy budou mít lidi pocit, že mě mají nějakým způsobem komentovat.

Šimon (49): Manželka se začala nápadně podobat svojí matce a mě to odpuzovalo. Nemohl jsem dál mlčet

Přítel mě miluje takovou, jaká jsem

Naštěstí můžu věřit svému příteli, který si mě našel kulatou a zamiloval se do mé osobnosti. Nyní jsem štíhlá a vysportovaná, ale i to se může kdykoliv změnit. Mám v něm oporu a nebojím se, že by mě neustál. Miluje mě pro jiné věci, než můj zevnějšek.

Smutné ale je, že by po nás, ženách, každý chtěl, abychom byly štíhlé „tak akorát“. Abychom nevyčnívaly, necvičily až moc, nejedly příliš zdravě nebo nebyly naopak moc velké. Ze svého pohledu mohu potvrdit, že ani jedna verze mého těla není přijata. Takzvaný zlatý střed mě nezajímá a netuším, kdo ho přesně určuje. Nejlepší by bylo, kdyby si lidi navzájem přestali vzhled komentovat.

Iva (20): Máma mě veřejně shazuje kvůli mé postavě. Už s ní nevydržím v jednom domě

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].