Tereza (34): Na svatební cestu jsem jela bez manžela. Nemohla jsem si přát lepší dovolenou

Jsem jedna z těch šťastných žen, které měly svatbu jako z pohádky. Přesně takovou, jakou jsem si vysnila už jako malá holčička. Spousta květin, nádherné šaty, skvělá oslava a po mém boku Prokop, ten nejúžasnější muž na světě. Co víc si přát? Dodnes si pamatuji, jak moc šťastná jsem ten den byla...

Mohlo by Vás zajímat:

Jasmína (25): Moje svatební cesta se změnila v rozlučku. Zjistila jsem, že ho nemiluji

Svatební cesta v ohrožení

„Lásko, máme problém,“ oznámil mi jednoho dne můj manžel.

„Co se děje?“ zeptala jsem se znepokojeně. Ještě jsme ani pořádně nezačali žít jako manželé, a on už mluví o problémech.

„Nemůžu jet na naši svatební cestu,“ řekl rozpačitě.

„Co prosím?!“ vyjekla jsem a v tu chvíli jsem měla oči jako podšálky.

Ukázalo se, že firma, kde Prokop pracuje na vysoké manažerské pozici, právě podepsala obří a velmi lukrativní zakázku. Musel si ji vzít na starost, a na jakoukoli dovolenou mohl rovnou zapomenout. „Jeď sama, nebo si zavolej nějakou kámošku. Byla by škoda nechat to propadnout, zvlášť když jsi o Itálii snila už tak dlouho...“

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (30): Líbánky v Barceloně skončily už po pár dnech. Byla jsem v šoku ze zjištění, že můj manžel vede dva životy

Ze začátku to bylo zvláštní

Prokop mě odvezl na letiště, ale nemohl zůstat až do odletu – musel jet do kanceláře. Byla jsem nervózní, jako vždycky, když letím, protože letadla zrovna nemusím. Do té doby jsem létala vždycky jen s Prokopem, takže to pro mě byla úplná novinka.

Když jsem dorazila na hotel, poslala jsem mu pár fotek apartmá. „Tohle bys měl vidět – ten pokoj je boží,“ napsala jsem mu. Odpověděl, že tomu věří a že mi strašně závidí.

První dva dny jsem se cítila dost nesvá. Přeci jen to měla být svatební cesta, a být tam bez manžela mi připadalo... divné. Nevěděla jsem, co mám dělat. A popravdě – styděla jsem se chodit sama ven. Měla jsem neodbytný pocit, že se na mě všichni dívají s lítostí. Když se máma dozvěděla, že jedu do Itálie bez Prokopa, málem to s ní seklo. „Jak jako bez manžela? Co si lidi pomyslí?“ podivovala se.

To mi znělo v hlavě pořád dokola, a nemohla jsem se zbavit dojmu, že mě všichni posuzují. Ale třetí den se něco změnilo. Ráno jsem vstala, převlékla se a šla na snídani. Měla jsem dobrou náladu a zničehonic jsem dostala chuť vyzkoušet věci, které běžně nejím. Uvědomila jsem si taky, že mě tu přece nikdo nezná – a nikomu není nic do toho, s kým a jak trávím čas. Měla bych sedět v hotelu jen proto, že tam nejsem s manželem? Usmála jsem se a pocítila úlevu a svobodu.

Další dny jsem strávila hlavně procházkami po městečku. Byla jsem uchvácená a nasávala jsem atmosféru plnými doušky. Prokopova nepřítomnost mi přestala vadit. Už jsem se na ni nesoustředila, místo toho jsem si naplno užívala. Řekla jsem si, že to tak asi mělo být. A ten nový pohled mi změnil celou dovolenou...

Mohlo by Vás zajímat:

Nika (29): Rodina mi nechtěla kazit líbánky v Thajsku. Zatajili mi, že táta dostal infarkt a zemřel

Ten pocit byl nepopsatelný

Přestala jsem Prokopovi volat třikrát denně. Dokonce byly i dny, kdy jsme si vůbec nezavolali ani nenapsali. Ne proto, že bych se zlobila nebo měla výčitky – ale prostě proto, že to bylo přirozené.

Předtím jsme trávili každou volnou chvíli spolu a všechno jsme plánovali jako pár. Uvědomila jsem si, že jsme vlastně nikdy neměli prostor zatoužit po sobě. Dřív mě odloučení znervózňovalo, ale teď jsem se cítila naprosto svobodně.

Chodila jsem na trhy, povídala si s lidmi, vychutnávala jsem si kávu a úžasné ovoce. Když jsem měla chuť, šla jsem na pláž, sledovala západy slunce nebo jsem si dala zmrzlinu. Byla jsem paní svého času a nemusela jsem se na nikoho ohlížet. Dělala jsem to, co jsem chtěla – a ten pocit byl nepopsatelný. To ale neznamená, že bych se netěšila zpátky...

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (30): Manžel odletěl sám na naše líbánky, aniž by mi o tom řekl. Prý bych stejně nechtěla

Každý potřebuje trochu volnosti

Prokop mě čekal na letišti s pugétem rudých růží. Stačil jeden pohled a bylo nám oběma jasné, že se něco změnilo. Hrozně jsme si chyběli. „Lásko, vypadáš nádherně,“ usmál se od ucha k uchu. „Úplně záříš!“

„Je to fakt tak vidět?“

„Jasně...“ usmál se.

Dlouze jsme se objímali a jeli domů. Nadšeně jsem mu vyprávěla o tom, co jsem viděla a zažila. Jen jednu věc jsem si nechala pro sebe – že to byla ta nejkrásnější dovolená v mém životě. Neřekla jsem to nahlas, nechtěla jsem Prokopa ranit. Ale byla to pravda. Měla jsem pocit, že jsem se znovu narodila. Došlo mi, že láska neznamená držet se toho druhého zuby nehty, ale respektovat jeho svobodu a samostatnost. Už tehdy jsem věděla, že chci dál cestovat nejen s manželem, ale i sama – protože to prostě potřebuju.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (29): Měly to být dokonalé líbánky. To by nám je ale nesměla zkazit moje rodina

Změnila jsem se

Od té doby uplynul rok. Pro nás to byl rok změn k lepšímu. Prokop mi řekl, že jsem se změnila – že jsem sebevědomější a vyzařuju úplně jinou energii. Přiznal, že se mu to strašně líbí. Dnes se smějeme, když se nás někdo zeptá na svatební cestu. Mnozí vůbec nechápou, že jsem si dovolila odjet bez manžela. Ale já vím, že to bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Není potřeba, aby to chápali všichni.

Nedávno jsme se bavili o tom, že druhé výročí oslavíme společným výletem. „A co když ti do toho zase něco vleze v práci?“ rýpla jsem si.

„Nevleze. Tentokrát si to pohlídám,“ usmál se Prokop.

Věřím mu. Zvlášť když ten slavný kontrakt, kolem kterého bylo tolik povyku, nakonec nedopadl dobře. Práce pro něj vždycky byla nesmírně důležitá, ale konečně si uvědomil, že v životě není nejdůležitější. A rozhodně nemusí být vždycky na prvním místě...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (32): Libovala jsem si, jak úžasného chlapa jsem si vzala. Líbánky mě ale připravily o iluze

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].