
Nejdůležitější je, aby bylo miminko zdravé. To vám řekne skoro každý, když se svěříte, že jste si přáli konkrétní pohlaví. Ačkoliv je to pravda, se samotným zklamáním vám to příliš nepomůže. Partner Kláry teď zažívá přesně to a není to pro něj snadné.
Martin byl neskutečně šťastný, když jsem mu v říjnu řekla, že čekáme miminko. Oba jsme toužili po rodině a mé těhotenství bylo splněním našeho velkého snu. Mělo to ale jeden drobný háček – Martin si moc přál syna.
Partner byl skálopevně přesvědčen, že to bude kluk
Zpráva o tom, že jsem těhotná, ho nadchla. Od první chvíle, kdy se to dozvěděl, automaticky počítal s chlapečkem. „Budeme spolu chodit na hokej a naučím ho všechno, co umím v dílně,“ snil o budoucnosti. Já se ho snažila trochu mírnit. Chápala jsem, že šance je padesát na padesát, ale Martin si to nechtěl připustit.
„Určitě to bude kluk, v naší rodině se přece rodí jen chlapi. Podívej se na mé bratry, ti mají taky samé syny,“ argumentoval. Já ale byla ostražitá. Možná jsem už od počátku těhotenství cítila, že to bude jinak, než si Martin maloval, a že pod srdcem nosím dceru.
Přiznal, že se výchovy dcery bojí
Lékaři mi mé tušení později potvrdili. Na ultrazvukovém vyšetření bylo jasně patrné, že čekáme holčičku. Martin byl touhle zprávou zaskočený. Najednou se začal chovat jinak a byl duchem nepřítomný. Přede mnou se samozřejmě snažil nic nedávat najevo. Nikdy neřekl, že ho to mrzí nebo že by raději syna, ale z jeho chování to bylo naprosto zřejmé.
Trvalo to skoro měsíc, než jsem to z něj dostala. Nakonec se mi svěřil. „Vůbec netuším, jak se vychovávají holky. Mám z toho upřímný strach. Co když něco udělám špatně? U kluka aspoň vím, co by ho tak mohlo zajímat a co by mohl mít rád. U holky si nejsem vůbec jistý,“ řekl mi konečně na rovinu. Bylo mi ho líto, ale snažila jsem se ho podpořit.
Jsem vděčná, že se mi se svými pocity svěřil
„To, že čekáme dceru, přece neznamená, že nebude mít ráda ‚klučičí‘ aktivity. Můžeš si s ní hrát s auty stejně jako se synem. Můžeš ji brát na ten hokej. Neměj strach. Co kdyby to byl kluk a nesnášel by všechno, o čem si myslíš, že by ho mělo bavit? To by tě trápilo ještě víc,“ snažila jsem se ho uklidnit.
Jsem opravdu ráda, že se mnou mluvil o tom, jak se doopravdy cítí. Není jednoduché si přiznat, že byste preferovali jedno pohlaví před druhým. Většina lidí v okolí pro to nemá pochopení. Okamžitě vám řeknou, že máte být vděční, že je dítě zdravé, a nemáte řešit takové malichernosti, jako je pohlaví.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




