Tereza by si měla naplno vychutnávat první okamžiky se svým novorozeným synem, jenže místo toho ji zdrtila zpráva, která ji srazila na kolena. Její partner Marek jí byl během těhotenství nevěrný, protože prý nedokázal vydržet období bez milování. Podle něj se však nic vážného nestalo. Tereza se cítí ponížená a zrazená, ale neví, jak se v nové situaci zachovat.
S Markem jsme byli spolu necelý rok, když jsem zjistila, že čekám dítě. Od samého začátku mi bylo zřejmé, že intimní život je pro něj extrémně důležitý, a já se snažila jeho tempu stačit. Ne vždy jsem na postelové radovánky měla náladu, ale nechtěla jsem se zbytečně hádat. Tak jsem mu většinou vyhověla. Jenže s rostoucím těhotenským bříškem a se zdravotními problémy, které se objevily, jsem už nechtěla nic podcenit.
Šťastné období zničila pravda
Vždycky jsem si představovala, že až se nám narodí miminko, budeme si společně užívat každý okamžik a budeme vděční za ten dar. Místo toho teď každou noc ležím v posteli a lámu si hlavu, jestli dokážu zůstat s člověkem, který mi tak neuvěřitelně ublížil. Doufala jsem v jeho pochopení a podporu, když jsem byla na rizikovém těhotenství, ale všechno byla jen přetvářka. Zatímco já jsem se strachovala, aby vše dobře dopadlo a já našeho chlapečka v pořádku donosila, on si tajně užíval s jinou ženou.
O jeho nevěře jsem se dozvěděla úplnou náhodou. Kamarádka mi naznačila, že ho potkala s cizí ženou v době, kdy jsem ležela v nemocnici. Zpočátku jsem tomu odmítala uvěřit, ale rozhodla jsem se, že musím znát pravdu. Teď si zpětně říkám, že jsem to měla nechat být a žít raději v pochybnostech. Určitě by mi bylo o milionkrát lépe.
„Marku, je to pravda, že jsi mě podváděl?“ zeptala jsem se ho bez okolků jednoho večera.
Podíval se na mě a ani na vteřinu nezapíral. „No, jo,“ odvětil bez jakékoliv emoce. „Ale na tom přece nesejde. Skoro celé těhotenství jsi se mnou nespala, neměl jsem na výběr.“ Myslela jsem, že se mi to jen zdá. Jak může být tak bezcitný?
Z jeho vysvětlení jsem byla v šoku
Čekala jsem, že projeví alespoň trochu lítosti. Že se bude omlouvat a prosit mě o odpuštění. Ale nic takového se nestalo.
„Jak jsi mi to mohl udělat?“ ptala jsem se ho se slzami v očích.
„Čekala jsem naše dítě! Moc dobře víš, jaké jsem měla komplikace a že jsem kvůli tomu musela být i v nemocnici.“
Jen pokrčil rameny. „Terezo, já to chápu. Ale já mám prostě své potřeby. Nemohl jsem čekat až do konce šestinedělí. Ale jinak to vůbec nic neznamenalo. Pořád chci být s tebou a s naším synem...“
Cítila jsem, jak mi studem a vztekem hoří tváře. Nejraději bych mu dala facku. Byla jsem ale v takovém šoku z jeho nehorázných slov a chladného přístupu, že jsem na něj jen zírala a doufala, že se z té noční můry brzy probudím. Bohužel to byla realita.
„Pro tebe to možná nic neznamenalo, ale pro mě je to obrovská zrada,“ zašeptala jsem nakonec.
Tlak, který nedokážu snést
Marek se skutečně chová, jako by k ničemu nedošlo. Prostě si „pauzu“ vynucenou mým zdravotním stavem vyřešil po svém a dál to nehodlá řešit. Zřejmě bych měla být vděčná, že se nezamiloval a nechce se
k milence rovnou odstěhovat. Od toho rozhovoru je ale pro mě nesnesitelné se ho i jen dotknout. V šestinedělí se sotva dávám dohromady po fyzické i psychické stránce, ale on na mě už začíná tlačit.
„Už to bude šest týdnů, Terezo. Pořád se mi vyhýbáš,“ vyčítá mi.
Je mi z něj fyzicky zle. Když se mě dotkne, cítím jen odpor. Jak mám být s někým, kdo si mě tak neváží? A pokud ho budu dál odmítat, najde si zase někoho jiného?
Kdybychom neměli malého, neváhala bych ani minutu a okamžitě bych od něj odešla. Jenže jsem se ocitla v situaci, kdy jsem na něm zcela finančně závislá. Nedokážu si představit, že bych zůstala na všechno sama. Každý den prožívám muka. Teď nedokážu odejít, ale vím, že v tomto stavu dlouho nevydržím. Měla bych myslet hlavně na syna a na to, co je pro nás oba nejlepší. Doufám, že brzy najdu cestu ven.
Názor vztahové terapeutky
Příběh Terezy není „jen“ o nevěře. Je především o ztrátě bezpečí, respektu a důstojnosti v okamžiku, kdy je žena nejzranitelnější. Těhotenství a šestinedělí nejsou pauzou ve vztahu, ale zkouškou partnerství. A tu Marek bohužel nezvládl. Ne proto, že „měl své potřeby“, ale proto, že odmítl nést odpovědnost, empatii a schopnost seberegulace.
Je důležité říct to jasně: nevěra není důsledkem Terezina těhotenství ani její „nedostatečnosti“. Je to rozhodnutí Marka. Jeho vysvětlení je navíc hluboce zraňující - přehazuje vinu na ni, bagatelizuje její prožívání a normalizuje tlak na sex i v době, kdy se žena zotavuje fyzicky i psychicky. To už není nedorozumění, ale vážné narušení hranic.
To, že Tereza cítí odpor k dotekům, není přecitlivělost. Je to přirozená reakce těla i psychiky na ztrátu důvěry. Důvěra není vypínač, který se po šestinedělí znovu zapne. Obnovuje se jen tam, kde je lítost, snaha porozumět a ochota nést následky. Nic z toho Marek zatím neukazuje.
Velmi varovným signálem je i jeho postoj:„Mělo by se jet dál, nic se nestalo.“ Stalo se hodně. A pokud se to zamete pod koberec, neznamená to, že vztah to přežil, jen se ta bolest přesunula do Terezina nitra. A tam začne pracovat: na sebevědomí, na zdraví, na obrazu vztahů, které jednou uvidí i její syn.
Pro Terezu - a pro všechny ženy v podobné situaci - je teď klíčové jedno: zastavit se a dát prioritu sobě a dítěti, ne požadavkům partnera. Není nutné dělat okamžitá rozhodnutí o rozchodu. Ale je důležité pojmenovat realitu: to, co se stalo, je vážné a vyžaduje změnu, ne mlčení.
Praktické kroky mohou být malé, ale zásadní:
• opřít se o někoho bezpečného (rodina, přátelé)
• vyhledat odbornou pomoc - ideálně pro sebe, případně párovou, pokud by Marek byl ochoten převzít odpovědnost
• začít si potichu mapovat cestu k větší samostatnosti, i kdyby měla být postupná.
Zůstat „kvůli dítěti“ má smysl jen tehdy, pokud dítě vyrůstá v prostředí respektu. Děti nepotřebují dokonalé rodiny, ale pravdivé a bezpečné vztahy. A někdy je největším projevem mateřské lásky to, že si žena dovolí říct: „Takhle se mnou nikdo zacházet nebude.“
Tereza není slabá. Je vyčerpaná, zraněná a přesto přemýšlí o tom, co je správné. To je známka vnitřní síly. A cesta ven opravdu existuje - i když zatím není úplně vidět.
Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent
Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent
Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
