
Leona prochází složitým obdobím. Po třech letech vztahu si malovala vzdušné zámky a snila o svatbě. Místo krásné budoucnosti ji však čekalo bolestné prozření. Přítel Jakub nejenže Leoně zahnul, ale ke všemu přivedl milenku do jiného stavu.
Jsem snílek. Už od dětství. Neustále lítám s hlavou v oblacích a stavím si vzdušné zámky. Tím posledním byla svatba s přítelem Jakubem. Po třech letech hezkého vztahu jsem čekala žádost o ruku.
Plánovala jsem pohádkovou svatbu s přítelem
S Jakubem jsme se nikdy nepohádali. Měla jsem pocit, že jsem potkala spřízněnou duši. Muže, se kterým jednou založím rodinu. Už jsem slyšela znít svatební zvony. O to více, když se mě Jakub jednou v obchodním domě zeptal, jaký prstýnek se mi ve výloze zlatnictví líbí. Pohotově jsem ukázala na zásnubní z bílého zlata s drobným kamínkem a usmála se na Jakuba se slovy: „Tento bych si moc přála.“
Sázela jsem na to, že mě přítel požádá o ruku na naší měsíční dovolené v Bhútánu. Byla jsem klidná. Jakub má skoro půl roku na to vybrat prsten a odhodlat se k tomuto významnému kroku. Byla jsem tak zahleděná do budoucnosti, že jsem si ani nevšimla, že Jakub chodí z práce čím dál později a na toaletě sedí nezvykle dlouho. A pak to prasklo. Jakub si začal s kolegyní a aby toho nebylo málo, jeho milenka otěhotněla.
Přítelova nevěra s kolegyní z práce mě sejmula
„Leo, ujel jsem a budu mít dítě. Začal jsem si s kolegyní a je těhotná. Já to dítě chci,“ vybalil na mě se sklopenou hlavou. Jedla jsem zrovna čokoládový nanuk a ležela na gauči s knihou v ruce. Šokovaná jsem se na něj podívala a ruce mi najednou vypověděly službu. Úplně jsem zapomněla, že v nich něco držím. Nanuk i kniha spadly na sedací soupravu. Nezmohla jsem se na slovo.
Zhroutil se mi svět. Vše, o čem jsem snila. Vše, pro co jsem žila a v co věřila. Dívala jsem se, jak si Jakub naházel do sportovní tašky pár kusů oblečení, nějakou drogérii a tiše mi oznámil, že pro zbytek si přijde jindy. Intuitivně jsem vytočila mamčino číslo a místo slov ze mě vyšel jen bolestný řev. Rodiče mi pomohli. Nastěhovala jsem se k nim a ukončila podnájem. Doručili Jakubovi klíče s tím, že má dva týdny na odvoz svých věcí.
Rozhodnutí, které mi zvedlo náladu
Za dva měsíce jsem se dostala z nejhoršího a konečně v noci spala bez toho, abych plakala. Včera jsem měla v práci návštěvu. Přišel za mnou Jakub. Požádal mě, zda bychom nezašli na kávu. Tam mi řekl: „Leo, vím, že jsem to podělal. Vzal jsem si z toho ponaučení. Nikdy víc ti neublížím. Vrať se, prosím. Jsem bez tebe jak tělo bez duše.“ Dále jsem se dozvěděla, že milenka ve svém nízkém věku dítě ještě nechtěla a rozhodla se jít na potrat.
To asi Jakuba sejmulo nejvíce. Řekl mi, že se k celé situaci chtěl postavit zodpovědně a dítě vychovat. Začal mě přemlouvat, že bychom mohli začít znovu a po čase se vzít. Pořídili bychom si prý co nejdříve rodinu a tím bychom vše zahladili. Jakub moc dobře věděl, na co budu slyšet. Ale já se za ty dva měsíce změnila. Dospěla jsem. Jakub za mnou přišel, protože neumí být sám. Jenže mě zradil a já mu odpustit nedokážu. Ani kvůli vidině vysněné svatby. Popřála jsem mu vše nejlepší do života a odešla. Smutná, ale s pocitem, že jsem zvítězila nad svým dětinským já.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].