Simona (25): Otec mi zavolal po patnácti letech. Řekl mi něco, co mi vyrazilo dech a teď nevím, komu mám věřit

Zrovna jsem vynášela koš, když mi zazvonil mobil. Neznámé číslo. V první chvíli jsem ho chtěla ignorovat, ale něco mi říkalo, že to mám zvednout. Ozval se hlas, který jsem neslyšela patnáct let. Chvíli jsem tomu nevěřila, ale poznala jsem ho hned. Byl to můj táta. Nechápala jsem, co po takové době může chtít.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (31): Potřebovala jsem pár dní klidu v přírodě. Místo toho jsem zažila nejhorší noc svého života

Neozval se roky

Bylo to zvláštní. Celé ty roky se neozval. Když odešel, bylo mi deset. Máma říkala, že za všechno může on – že nás nechal kvůli jiné, že nezvládal odpovědnost, že ho nezajímáme. A já jsem jí to věřila. Proč bych nevěřila.

Teď mi jen řekl, že má potřebu některé věci uvést na pravou míru. „Nechci odejít z tohohle světa jako padouch. Aspoň ne, pokud jde o moji dceru.“ Nechápala jsem, co tím myslí, ale zděsilo mě to. Jednak jsem ho v podstatě neznala a najednou mi volal, ale hlavně proto, co mi odhalil potom.

Říkal, že naši se hádali už roky před rozchodem. Ale ne kvůli němu. Kvůli mámě. Že to ona měla milence. Že několikrát přišla domů opilá a agresivní. Že kvůli ní málem přišel o práci, protože se ho snažila vydírat, když se s ní chtěl rozvést. Prý mu řekla, že jestli odejde, udělá všechno pro to, aby mě už nikdy neviděl. A že když řekne dostatečně často, že nás opustil, lidé tomu uvěří. A já taky.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (45): Po smrti manžela jsem si konečně začala psát s novým mužem. Ale po čase jsem rychle vystřízlivěla

Všechno začalo dávat smysl

Najednou jsem si pamatovala ty hádky, tu dusnou atmosféru. Ale máma vždycky tvrdila, že se hádali kvůli tátově nezodpovědnosti. Kvůli jeho lžím. Kvůli tomu, že si neuměl udržet práci. Nikdy mě nenapadlo to zpochybnit. Táta byl ten špatný, máma hrdinka, která všechno zvládla sama.

Když jsem položila telefon, měla jsem pocit, že mi někdo vyrazil dech. Nešlo o to, co přesně říkal. Ale o ten stín pochybnosti, co se ve mně začal usazovat. Celý můj příběh – tak jak jsem si ho celý život vyprávěla – se najednou rozsypal. Nebyla jsem si ničím jistá. Ani tím, komu věřit.

Nezavolala jsem mámě hned. Potřebovala jsem si to srovnat. Nechtěla jsem ji hned konfrontovat, obviňovat. Ale od té chvíle jsem se na ni nedokázala dívat stejně. A pokaždé, když mluvila o tátovi s opovržením, něco ve mně zarezonovalo. Ne hlasitě. Jen takový tichý nesouhlas. Možná i stud. Protože jsem jí celou dobu věřila? Nikdy mě ani nenapadlo si její verzi příběhu ověřit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (40): Na večírku jsem náhodou odemkla kolegův telefon. To, co jsem v něm našla, mě bude pronásledovat do konce života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].