Janina (35): Po letech jsem potkala svou první lásku. Místo radosti ze shledání přišlo hodně zlé vystřízlivění

Svoji první lásku jsem potkala na školním dvoře – bylo mi třináct let, jemu o rok víc. Bylo to krásné a o to víc jsem byla zklamaná, když jsme se po letech náhodně setkali. Vinou jeho neomalenosti byl ten krásný nevinný pel první lásky nenávratně pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (27): S tím klukem z internetu jsem nejprve nechtěla nic mít. Vyklubala se z toho ale láska jako trám

Každá holka už měla kluka, jen já ne

Byla jsem ještě holka a možná až moc naivní. Kamarádky už proháněly kluky, sedávaly s nimi po vyučování na zídce za školou a natřásaly se. Nebylo ještě období mobilů, takže se lidi mezi sebou normálně bavili a nekoukali na ruce s telefonem.

Já byla, přiznávám, taková trochu puťka, takže jsem po škole mazala domů nebo na nějaký kroužek. Holky se mi smály: „Koukej si už taky najít kluka!“ Ale mě to nelákalo. Podotýkám, že „najít kluka“ znamenalo víceméně jen označit toho, kdo se mi líbí. I k puse bylo ještě daleko.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (32): Z tragédie v dětství mě vyléčila až láska. Dneska už dokážu své jizvy přijmout

Zamilovala jsem se do jeho překrásných očí

Až se to jednoho dne stalo. Na školní chodbě stál ON. Podíval se na mě a mně v tu chvíli bylo jasné, že jsem se zamilovala. Měl tak krásné modré oči! Od té chvíle jsem na něj myslela dnem i nocí a nedělala nic jiného, než se snažila ho potkat. „To je pěkný kvítko!“ dozvěděla jsem se, když jsem se na něj vyptávala. Pětky čtyřky, trojka z chování… To mi ale nijak nebránilo v tom, abych po něm nebláznila.

I napsala jsem mu dopis: „Miluju tě. Nemůžu jinak…“ No prostě trochu jako dopis Taťány Oněginovi. Když jsme se potkali příště, shodou okolností na ulici, chytil mě za ruku – ach, ta slast! – a prohlásil: „Nezlob se, nemůžu s tebou chodit, zlobil jsem a musím teď sekat dobrotu!“

​Že to je podivná výmluva, mi tak nějak nedošlo, v uších mi pořád znělo jen jeho „nemůžu“… Dodnes si pamatuji, co jsem měla na sobě – bleděmodrou bundu a ty nejošklivější boty na světě. Přesto mi dal jednu mlaskavou pusu – asi to měla být útěcha…

Mohlo by Vás zajímat:

Aleš (35): Moje velká láska ze střední po letech utekla od despotického manžela. Přemýšlím nad tím, že se kvůli ní rozvedu

Pokusil se mě znásilnit v autě

Vyšel z devítky a zmizel mi z očí. Pár let jsem o něm neslyšela, až jsem jednoho dne pospíchala na autobus a tu vedle mě zastavilo auto. A v něm on. Už psaný malým písmem, protože to byl muž jako každý jiný, dávno to nebyl ten kluk, za kterým jsem bláznila.

„Kam jedeš“? „Za kamarádkou,“ řekla jsem a vyslovila název nedalekého městečka. „Odvezu tě, chceš?“ nabídl mi. Proč ne, řekla jsem si, a nastoupila do auta. Kousek za městem ale zajel najednou do polí a začal se na mě sápat. „Co děláš?“ bránila jsem se. „Už jsme dospělí a tys mě přece milovala!“ S tímhle argumentem si myslel, že mu budu po vůli!

Dal si nakonec říct, přestal a odvezl mě ke kamarádce, ale moje vzpomínka na něj se už netýká krásných modrých očí, ale chlapa, který se na mě nevybíravě vrhl s tím, že stará láska nerezaví. Možná, že ne, ale ta moje je nejen zrezivělá, ale rozpadlá na prach.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (40): Prakticky přes noc jsem se stal tátou na plný úvazek. Zjistil jsem ale, že získat si děti není legrace