Facebook
Instagram
V dnešní době je ideál krásy jasně daný. Jde o bezchybnou, dlouhovlasou a velmi štíhlou ženu. Jitka měla v dětství úraz v obličeji a musela se naučit mít ráda samu sebe. Neupadnout do deprese, že se ztrátou líbivé tvářičky život skončil.
Když mi bylo devět, hrála jsem si s partou stejně starých kamarádů v lese. Chodili jsme tam do jakéhosi rozbořeného domu.
Při opékání buřtů jsem utrpěla vážné popáleniny
Jednoho dne jsme se rozhodli, že si opečeme buřty. Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si nevšimla, že tam kluci hodili zapálenou sirku. Vše se seběhlo neskutečně rychle. Rána a plameny. Najednou mi hořely vlasy a cítila jsem pach spáleného masa. A pak už si nepamatuji nic.
Když jsem se probudila, ležela jsem v nemocnici napojená na hadičky. Od rodičů jsem se dozvěděla, že mám těžce popálenou tvář. "Jitunko, jsi po operaci," hladila mě maminka po ruce. "Vše bude dobré," ujišťoval mě tatínek.
Prošla jsem si peklem, a stejně mám tvář plnou jizev
Podstoupila jsem desítky plastických operací a v nemocnici strávila skoro dva roky. Nejprve mi odebrali kůži z jiné části těla a transplantovali na tvář. Další operace měly zmenšit jizvy. To se částečně povedlo. Nicméně mám zasažené vazy, a tak mi při jakémkoliv pohybu tváře deformuje tkáň kůži.
Když jsem byla v pubertě, nemohla jsem se na sebe dívat do zrcadla. Nanášela jsem si na obličej těžký krycí make-up v domnění, že budu méně nápadná. Opak byl pravdou. Vypadala jsem jako vosková figurína.
Láska vyléčila traumata a věřím, že už mě čeká hezký život
Docházela jsem k psychologovi a za několik let jsem dokázala přijmout samu sebe. Přestala jsem si na tvář nanášet tolik krycích emulzí a zapracovala na svém sebevědomí. Hodně mi pomohlo si uvědomit, že nemám žádné jiné zdravotní komplikace a někteří lidé jsou na tom mnohem hůř.
Hodně sil mi dodal internet a příběhy lidí, kteří po úraze přišli například o nohu, a přesto nepřestali žít aktivně. Myslím, že toto byl začátek mého psychického uzdravení, které mi dopomohlo k osobnímu štěstí.
Při jedné z dobrovolnických činností jsem potkala Luboše. Ze začátku jsem si vůbec nepřipouštěla, že si se mnou povídá proto, že se mu líbím. A když mě pozval na rande, nic jsem si od toho neslibovala. Dnes spolu dokonce bydlíme a já se cítím šťastná. A Lubošovi věřím, že myslí upřímně, když mi říká, že jsem krásná. Někdy, když se na sebe dívám do zrcadla, tak tomu začínám i věřit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
