Petr (28): Otec celý život bil a urážel matku. Po její smrti po nás se sestrou chce něco neuvěřitelného

Nechápu, proč máma od táty neodešla. Mockrát jsem s ní o tom mluvil, ale tvrdila, že to nechápu. Její nemoc i smrt dávám za vinu pouze jemu. Slíbil jsem si, že ho na pohřbu vidím naposledy a moje sestra je v tom se mnou za jedno. 

Mohlo by Vás zajímat:

Leona (38): Z manžela se vyklubal alkoholik a násilník. Vím, že bych ho měla opustit, ale jedna věc mi v tom brání

Před otcem jsme se měli na pozoru od dětství

Tátu jsem neměl nikdy rád a od útlého věku jsem se mu instinktivně vyhýbal. Asi jsem cítil, že něco není v pořádku. Rodiče spolu jednali navenek "normálně", ale v pubertě jsem pochopil, že táta mámu ponižuje. Trvalo mi, než jsem zjistil, že to není běžné. Často se jí posmíval, nebral v potaz její námitky a tvrdil, že je úplně hloupá.

Sestra mě asi v patnácti upozornila, že má máma modřiny. Nechápal jsem, jak je možné, že jsem si nikdy ničeho  nevšiml. K násilí odcházelo "občas" a jen za zavřenými dveřmi. Moje sestra Katka to prožívala mnohem víc než já. Přemlouvala mámu, aby od otce odešla. Příbuzní se nechtěli do rodinných vztahů příliš zapojovat.

Já byl toho názoru, že je to mámino rozhodnutí, a nechtěl jsem ji konfrontovat a dotazovat se na podrobnosti. Pravdou ale je, že nám máma před očima chřadla, měla stále smutnější oči a unavenější výraz. Jednou jsem se opil a chtěl se s tátou poprat, skončili jsme oba na pohotovosti a pak jsem se odstěhoval. 

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (18): Sestra se rozhodla vyvolat ducha našeho násilnického otce. Byla to zřejmě osudová chyba

Navštěvoval jsem jen mámu a s otcem jsem sotva promluvil

Na víkend jsem jezdil domů, tátu jsem ignoroval a mámy mi bylo moc líto. Nechtěla za žádnou cenu odejít, tvrdila, že to nechápeme. Katka trávila s mámou co nejvíc času, ale také měla svůj život. Tátu jsme sotva pozdravili, ale nechtěli jsme ho provokovat, aby si pak nevybíjel zlost na mámě. 

Většinu večerů stejně seděl v hospodě se svými kumpány. Jednou mi zavolal, aby mi oznámil, že je máma v nemocnici. Z rakoviny se pak snažila vyléčit několik let, ale neúspěšně. Bylo mi jasné, že prostředí, v němž žije, není pro léčbu ideální. 

Teprve po její smrti na mě všechno dolehlo a začal jsem si vyčítat, že jsem se víc nesnažil mámu odtrhnout od toho hulváta. Katka byla na dně a v den pohřbu jsme se oba dohodli, že za otcem už nikdy nepřijedeme. Vyklidily se máminy věci a při odjezdu jsme se ani neohlédli. 

Mohlo by Vás zajímat:

Věrka (21): Odešla jsem z domu kvůli násilnickému otci. Jeden důsledek jsem ale nedomyslela

Otec se snaží nás kontaktovat

Teď se nám snaží otec dovolat, píše nesmyslné zprávy, myslí si, že budeme dál jezdit na návštěvy. To se ale šeredně plete! Celý život se choval k mámě jako k nějaké služce, co mu nestojí za milé slovo. Teď si nezaslouží naši přízeň.

Příbuzní s naším přístupem nesouhlasí a já se bojím, že Katka „vyměkne“ a nakonec se nechá přemluvit. Bude tátovi občas s něčím pomáhat, a pokračovat tak v tom, co dělala máma. To ale nepřipustím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (56): Dcera přede mnou skrývá modřiny. Na domluvy nedá, do násilnického přítele je strašně zamilovaná

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.