Facebook
Instagram
Nechvalně proslulá Státní bezpečnost, coby neuniformovaná složka Sboru národní bezpečnosti, vznikla 30. června 1945. Za její metody výslechů a mučící techniky by se nemuseli stydět ani gestapáci. Vypadalo to, jako by se soudruzi nepoučili z toho, co se dělo během nadvlády hákového kříže.
Státní bezpečnost sloužila především k likvidaci kritiků komunistického režimu. Později se z ní stal hlavní nástroj mocenského teroru. Zrušena byla až v únoru roku 1990. Na úvodní fotografii k článku je bývalé sídlo StB v pražské Bartolomějské ulici. Budově se říkalo také kachlíkárna...
Postrach jménem Státní bezpečnost
Slova tehdy doslova měnila lidské životy, zejména pokud vyšla z úst agenta Státní bezpečnosti. Šlo o tato dvě: "Jste zatčen/á." Ihned započalo vyšetřování zahrnující psychické i fyzické týrání a zastrašování. Brutalita a výsledky šly tehdy ruku v ruce. Agent, který neměl výsledky, byl k ničemu. „Na poradách bylo zdůrazňováno, že je nutno vyšetřované nervově vyčerpat a přesvědčit je o tom, že již nemají žádnou naději na záchranu a jen doznání jim může zajistit alespoň nepatrné výhody," cituje web Politictivezni.cz bývalého vyšetřovatele Bohumila Doubka.
Vězni byli biti, nemohli se pořádně vyspat, častokrát trpěli hladem, byli různě ponižováni a vyhrožovali jim, že stejně skončí i zbytek jejich rodiny. Pro "tvrdší" jedince se používalo bolestivé svazování, zavěšování, údery na citlivá a intimní místa, elektrický proud a zinscenované popravy.
„Musela jsem se vysvléci do naha a vydržet tak deset dní, bez jakékoliv přikrývky a na holé zemi. O něco později jsem hlásila, že krvácím. Měla jsem obavy z potratu. Žádala jsem lékařské ošetření, a to jak po vyšetřovateli, tak i po ženě, která prováděla střežení. Vyšetřovatel Pešek mi řekl, že bude lepší, když taková bestie chcípne sama, aspoň se nebude muset věšet," vzpomínala Vlasta Charvátová, která zažila praktiky StB na vlastní kůži.
Estébáci v ráži
Někteří vězni uvedli, že nacisté chtěli znát pravdu, estébák chtěl z člověka "vyrvat" lež. A že proto hodlali udělat vše, dokládají slova Ladislava Holdoše. „Ráno se otevřela dvířka a do chlívku vešel strážný s putnou plnou hoven a nařídil, abych se tím umyl. Když jsem ho upozornil, že voda není čistá, znovu mi přikázal, abych se umyl. Opět jsem nechtěl. Chytil mě za krk, strčil mi do té putny hlavu a začal mě v ní máchat," zavzpomínal Holdoš pro web Politictivezni.cz.
Vše se dělo za jediným účelem - vymámit z obviněného jakékoli přiznání. Bez toho nebylo možné vystavět soudní proces. Ty však byly úplnou komedií, a to v tom negativním smyslu slova. Rozsudky totiž byly napsány již dopředu. Často se na nich objevoval trest smrti, nebo dlouholeté odnětí svobody či pobyt v pracovním táboře.
Jak StB dostávala z lidí přiznání
O kruté chvíle s agenty Státní bezpečnosti se podělil i Jiří Černý, který sepsal vzpomínky svého otce. Ten byl zatčen v červnu roku 1949 v kanceláři nádražní restaurace v Kolíně. Odvezli ho do hotelu Libuše v Pardubicích, kde tehdy měli sídlo. Při prvním výslechu ho zmlátili, pak začali s mučením chodidel. Měl se doznat k nesmyslnému obvinění ze špionáže a velezrady. Pronikavá bolest přecházela v tupou, tu skoro nevnímal. Pouze zpovzdálí slyšel hlas, který říkal: „Jen mu dej, stejně živej nevyjde!" Pak následovalo: „Už ho nech. Podívej, má toho dost."
Když od něj estébáci opět žádali přiznání, nevyhověl jim. Následovalo bití na rukou a poté znovu na nohou. Do cely ho museli dovléci dva muži, nebyl schopen chůze. Měl za sebou 23 hodin trvající výslech. Cela o velikosti 160x300 cm měla turecký záchod a špinavý slamník. Během dalšího výslechu ho svázali tak, že se nemohl pohnout a na čelo mu začala kapat voda. Déle nevydržel. Podepsal. Souhlasil se vším...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Státní bezpečnost
Političtívězni.cz: Metody a způsoby vyšetřování Státní bezpečnosti
Stoplusjednička.cz: Mučící praktiky estebáků: Jak vzpomínal na soudruhy Josef Černý?
