
Přesně před 41 lety byla spisovateli Jaroslavu Seifertovi udělena Nobelova cena za literaturu. V tehdejším Československu tomu ale tisk nevěnoval příliš velkou pozornost. Nesměl. Seifert byl totiž v očích režimu nepohodlný, a tak mu nepříslušela žádná chvála.
Jaroslav Seifert (23. září 1901 - 10. ledna 1986) byl básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy levicově orientovaného uměleckého svazu Devětsil a stál u zrodu čistě českého avantgardního literárního směru zvaného poetismus. Získal titul národního umělce a patřil rovněž mezi signatáře Charty 77.
Levicový Seifert měl s komunisty problémy
Vzdor svému talentu i poctám nebyl Jaroslav Seifert minulým režimem oblíbený, přesto si ho komunisté nedovolili úplně zakázat. Jen se nesmělo poukazovat na jeho úspěchy. Seifert vstoupil do strany na počátku dvacátých let minulého století, tedy krátce po jejím vzniku. Když se ale později postavil proti praktikám nového vedoucího strany Klementa Gottwalda, musel z KSČ vystoupit.
Po válce sice napsal děkovnou sbírku Rudé armádě Přilba z hlíny, nadále ale patřil k opozici a při posezení nad vínem s kolegou Vladimírem Holanem pronesl, že vidí raději francouzského básníka zvracet než ruského zpívat. Servítky si tedy rozhodně nebral. A bohužel jeho slova neslyšel jen Holan.
Seifertův pád z piedestalu v době normalizace
V roce 1956 žádal Seifert na sjezdu Svazu československých spisovatelů, aby byla v literární tvorbě umožněna větší svoboda. Také se mu nelíbilo, že jsou vězněni katoličtí básníci. V době uvolnění, tedy v šedesátých letech, získal titul národního umělce. Po vpádu Sovětů ale proti režimu hlasitě protestoval a jako jeden z prvních podepsal Chartu 77.
S nástupem normalizace se mu snažila StB házet klacky pod nohy. Nějaký čas ho dokonce cenzurovali tak, že jeho díla nemohla vycházet. Tedy ne oficiálně, pouze v samizdatu, odkud si je jeho příznivci opisovali.
Nobelova cena pro Jaroslava Seiferta
Potížista, rebel, protirežimní živel a dostane Nobelovu cenu. Co s tím? Když nemůžete jít proti němu, spojte se s ním. Přesně v tomto duchu se rozhodl jednat tehdejší ministr kultury Milan Klusák, jenž za přítomnosti kamer přišel osmdesátiletému Seifertovi osobně pogratulovat do nemocnice, kde básník pobýval s chronickým srdečním onemocněním.
Oficiální tisk byl k němu ale přísnější. Třeba v Rudém právu zaznamenali jeho úspěch pouze v zahraniční rubrice a zpráva to byla tak malá, že ji šlo snadno přehlédnout. Na Slovensku se pak o Seifertově úspěchu mohlo psát jen jednou větou. Cenu jela do Švédska převzít Seifertova dcera Jana. On sám měl z Nobelovky i přes špatný zdravotní stav radost. Považoval ji za ocenění celé své generace.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jaroslav Seifert
Čt24.českátelevize.cz: Nobelova cena pro Seiferta komunisty zaskočila, ale pak básníkovi „upřímně“ pogratulovali