Věrka (21): Odešla jsem z domu kvůli násilnickému otci. Jeden důsledek jsem ale nedomyslela

Důvod mého odchodu z domova byl jasný. Stál za ním můj násilnický otec. Neuměl totiž nic jiného než nadávat a ponižovat druhé. Museli jsme mu s mamkou být neustále po ruce. Byl na nás zlý. Skoro bych se nebála říct, že mě ani neměl rád.

Mohlo by Vás zajímat:

Karina (45): Otec nám do rodiny přivedl novou babičku. Když mi ji představil, málem mě kleplo

Křik a urážky byly na denním pořádku

Na to, jaký byl, když jsem byla malá, si moc nepamatuji. Mamka tvrdí, že se choval úplně jinak. Údajně se změnil v době, kdy mu zemřel otec, který pro něj byl velkým vzorem. Navíc měli v rodině velkou firmu. Táta si myslel, že ji zdědí. To se ale nestalo, dostal ji jeho bratr.

Otec to bral jako životní prohru a od té doby se výrazně změnil. Od svých osmi let si tak vybavuji jen jeho křik, nadávky a urážky. Nic z toho, co jsem dělala, mu nestačilo. Za jedničky mě nikdy nepochválil, ale za pětku jsem dostala výprask. Nikdy nás s mamkou nikam nevzal. Když jsem něco potřebovala do školy, musela ho matka prosit na kolenou, aby mi to koupil.

V pubertě jsem ho za jeho chování začala nenávidět. Několikrát jsem mu ve vzteku řekla, jak moc ho nesnáším. Nejlíp nám s mamkou bylo, když byl v práci nebo v hospodě. Tam ale zase hrozilo, že přijde opilá a doma bude rodeo. Kolikrát létaly talíře vzduchem a my se ho bály. V tom čase jsem začala odpočítávat, kdy se odstěhuji.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (20): Přítel mi lhal, pak sáhl po urážkách a násilí. Existují ještě muži, kteří si váží své partnerky?

Vystudovala jsem na výbornou, abych mohla zmizet

Táta o tom ani neví, ale byl pro mě hlavní motivací ke studiu. Učila jsem se, abych dobře odmaturovala, pak si našla práci a rychle se od našich odstěhovala. Maturitu jsem složila na výbornou. Mamka si přála, abych šla na vysokou, ale to by znamenalo, že bych musela bydlet doma.

Měla jsem pocit, že už tam nevydržím ani minutu. Po střední jsem nastoupila do cestovní kanceláře. Počkala jsem, než projdu zkušební dobou, a když se tak stalo, ihned jsem si pronajala byt. Není sice nic moc, ale je v něm klid. Nikdo na mě nekřičí a nenadává mi do budižkničemů.

Pár měsíců jsem si to užívala. Žádné večerní strachování, jestli přijde táta opilý a bude dělat zle. Doufala jsem, že se třeba uklidní, když budu pryč. Podle hovorů s mamkou to ale tak nevypadlo. Naopak. Nejhorší na tom bylo, že mamka tátu kryla. Neřekla mi narovinu, že se tam bojí. Napadlo mě, aby šla bydlet ke mně.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (28): Otec si po mámině smrti našel novou lásku. Takhle šťastného jsem ho ještě neviděla

Mamka se od táty bojí odejít

,,To nejde. Táta by zešílel. To mu nemůžu udělat,“ hájila se mamka, proč musí zůstat. ,,Mami, on je ale zlý. Vylévá si na tobě zlost. Je otázkou času, kdy na tebe vztáhne ruku,“ snažila jsem se ji přesvědčit. A nebyla jsem daleko od pravdy. Za pár dní jsme se měly s mamkou sejít na oběd. Přišla a měla sluneční brýle, ačkoliv bylo pod mrakem.

Sundala jsem jí je. ,,Táta tě uhodil? Mami, takhle to dál nejde. Musíš pryč nebo jít alespoň na policii,“ brečela jsem. Ona ale tvrdí, že upadla. Nemám důkaz, že to byl táta. Nechci tam mamku nechat samotnou, a tak zvažuji, že se domů vrátím. Jen nevím, jestli to k něčemu bude. Potřebuji, aby se matka vzepřela a odešla od něj. Jak se ale zdá, ona se bojí.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (48): Po manželově smrti jsem mohla být znovu šťastná. Rodina mi to ale překazila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.