Ctirad (40): Chlapi v hospodě říkali, že se nemusím ženy ptát, zda něco můžu. Tak jsem to doma zkusil

Ctirad (40): Chlapi v hospodě říkali, že se nemusím ženy ptát, zda něco můžu. Tak jsem to doma zkusil
Zdroj: Freepik

Ctirad si zvyknul na to, že doma o všem rozhoduje jeho manželka. Přišlo mu to už zcela přirozené. Nikdy se ženě nepostavil. Až posezení s přáteli mu dodalo odvahu to změnit.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 19. 08. 2021 10:00

Není lehké si to přiznat, ale patřím mezi takzvané podpantofláky. Nikdy jsem si nedovolil svojí Helence (37) v ničem odporovat. Vždycky jsem se jí nechal řídit a svůj názor si nechával pro sebe. Prozřel jsem teprve nedávno.

Hlavou rodiny vždycky byla Helena

Bůh ví, jestli jsem se vůbec chtěl ženit. Helena řekla, že je to nutnost, a tak byla svatba. Podvědomě jsem tušil, kdo je u nás hlavou rodiny. Do svatby jsem mluvit nemohl. Do toho, kdo mi půjde za svědka, jakbysmet. Svého času jsem si myslel, jak je to vlastně hrozně fajn nemuset o ničem rozhodovat.

Když jsme rekonstruovali byt, já jen platil. Vše ostatní dirigovala manželka. V době, kdy byla těhotná a řešilo se jméno pro dítě, ji můj názor nezajímal. Jednala se mnou jen jako s tím, kdo jí udělal dítě, a do zbytku jsem mluvit nesměl. I k mému jménu měla výhrady. Prý, kdo se dneska jmenuje Ctirad.

Když se něco často opakuje, zvyknete si na to. Já si zvykl, že musím mít ke všemu manželčino svolení. Od toho, jestli můžu v práci zůstat přesčas, až po hospodu s kamarády. I když jsem se jí vždy na vše ptal, stejně mi všechno zakázala. ,,Na pivo? Akorát bys utrácel peníze. Nikam nejdeš,“ zněla častá odpověď.

Ke všemu jsem musel mít její svolení

Sem tam se mi kamarádi či kolegové smáli, že jsem pod pantoflem. Hádal jsem se do krve, že to tak není. Přitom jsem věděl, že mají pravdu. Snad mě chápete. Kdo by to chtěl veřejně přiznat?

Pracuji v dobrém kolektivu skladníků. Jeden z nich před časem slavil padesátiny. Přál si, abychom s ním zašli do hospody a pořádně se opili. Já dopředu věděl, že co se mě týče, bude to problém. Jen jsem si představil, jak to doma říkám Heleně a ta mi odpovídá: ,,Jasně, jen jdi, miláčku.“ V duchu jsem se tomu zasmál.

Jenže Richard na mě ukázal prstem a řekl: ,,Počítám i s tebou. Na nic se ženy neptej. Oznam jí to jako hotovou věc. Věřím, že mě nezklameš.“ Začal jsem se potit. Z práce jsem raději ani nešel domů a zamířil rovnou do hospody, kde jsme měli mít sraz. Když jsem vešel, chlapi mi zatleskali. Pavel mi podal panáka. ,,Tak na tebe, vole. Že ses jí postavil,“ zvolal radostně.

Prozřel jsem a odmítám ji poslouchat

Ten večer jsem se napil víc, než je mým zvykem. Klukům jsem povyprávěl svoje strasti. Polovina z nich byla v šoku z toho, že jsem Helenu ještě nevyhodil. Mně díky tomu došlo, že se doma nemusím manželky ptát, jestli můžu na pivo. Nebo že není trestné sníst párek v devět hodin večer. Ani to, že chci jet na týdenní čundr.

Jako bych toho večera prozřel. V kapse mi celou dobu vrčel telefon. Byla to Helena. Domů jsem přišel nad ránem. Chtěla na mě zkoušet další výchovný manévr, já ji ale zarazil: ,,Už toho bylo dost. Od teď se tě nebudu na nic ptát. Buď to dáš, nebo ne. Já už trpěl dost." Tak uvidíme...

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články