Bedřiška (29): Jsem mámě vděčná za to, jak mě vychovala. Jen by mě už mohla nechat žít

Zdroj: Freepik

Bedřišku vychovávala jen matka. Ta se k dceři tak citově upnula, že teď, když už je dospělá, ji nechce nechat jít. Když se Bedřiška odstěhovala, matka si vymýšlela způsoby, jak ji dostat domů. Nestyděla se ani předstírat nemoc.

Šárka Žižková 16. 06. 2021 13:00

Vyrůstala jsem jen s maminkou, protože otec byl hrubián, se kterým se krátce po mém narození rozvedla. Svědomitě se o mě starala. Vzniklo mezi námi velmi silné pouto, které je mi dnes ale trochu na obtíž. Matka mě nenechá žít můj vlastní život.

Matka na mě byla sama

Vím, že to máma svého času neměla jednoduché. Musela se otáčet, aby nás uživila. Neměla si kdy odpočinout a když zrovna nebyla v práci, starala se o mě. Nikdy jí nezapomenu, jak mě připravila na život. Dopřála mi i prestižní školu, kterou jsem si vysnila.

Vzala si na ni půjčku, kterou roky splácela. Byla nejen mojí matkou, ale současně nejlepší kamarádkou. Všechno bylo krásné do doby, než jsem se snažila trochu osamostatnit. ,,Kam bys chodila, vždyť je nám spolu dobře,“ prohlásila máma, když jsem jí oznámila, že se chci odstěhovat. Našla tisíce důvodů, proč mám zůstat.

Přišlo mi, že jí to dlužím, takže jsem si kufry zase vybalila. Pak přišel den, kdy jsem se poprvé zamilovala. Doufala jsem, že bude matka ráda, že někoho mám. Místo toho si Milana vzala na kobereček, podrobila ho detailnímu výslechu a pořádně ho podusila. Milan se od toho dne stáhnul a bylo po lásce. Měla jsem to matce za zlé.

Ničila mi vztahy s muži

Ta měla ale jasno. ,,Chlapa k životu nepotřebuješ. Nejdřív si tě omotá kolem prstu, a pak ti zlomí srdce. Věř mi, vím, o čem mluvím. Podívej se na tátu,“ vysvětlovala mi. Vlastně jsem jí měla ještě poděkovat za to, že mi rozbila vztah. Když mi bylo dvacet dva, už jsem se vážně chtěla od matky trhnout. I přes lásku, kterou jsem k ní cítila, jsem si chtěla zkusit žít sama.

Našla jsem si levný podnájem. Matka to hystericky obrečela. Já cítila úlevu, protože jsem mohla konečně žít podle sebe. Matka mi ale pořád volala. Kde jsem, co dělám a hlavně, kdy přijedu domů. Zprvu jsem jezdila i několikrát týdně. Ale když mi do života vstoupil Nikolas, měla jsem oči jen pro něj. Matce jsem nic říkat nechtěla, ale ona stejně poznala, že jsem zamilovaná.

Opět trvala na tom, že musí mého kluka poznat. Ani na něm nenechala niť suchou. Nikolas zjevně pochopil, o co matce jde. Její hru nehrál. Uštěpačné a urážlivé poznámky přecházel s ledovým klidem. Matka zuřila, že její plán nevychází. Po roce a půl jsme spolu začali bydlet. Matka ve své hře přitvrdila. Často volala s tím, že jí není dobře. Vždy jsem se nechala nachytat a jela za ní.

Bydlím s ní, abych měla klid

Dělala to tak dlouho, až jsme se kvůli tomu začali s Nikolasem hádat. ,,Musíš se jí postavit. Chce tě jen pro sebe a to není normální. Nauč se jí říkat ne,“ přemlouval mě. ,,Musíš si vybrat, s kým budeš žít,“ dodal a čekal, jak se zachovám. Bála jsem se k matce otočit zády a znovu jela za ní. Po čase jsme se s Nikolasem rozešli. Matka mě citově vydírala, že ji přece na stáří nenechám samotnou.

A tak bydlíme zase spolu. Matka je jako sluníčko. Najednou jí není tak často zle. Stará se o mě znovu tak, jako by mi bylo pět. Tím, že jsem se k ní vrátila, jsem situaci zhoršila. Nyní tajně udržuji vztah s Liborem, kterému jsem o chování své matky řekla. Požádal mě o ruku a já se to bojím matce říct.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.