Facebook
Instagram
Lucka bydlela se svým přítelem Martinem u jeho maminky. Přestože jí sliboval, že si najdou vlastní bydlení, k ničemu se neměl. Nakonec našla byt sama a oznámila mu, že se budou stěhovat. Přítel ale reagoval velice nečekaně.
Když jsem potkala Martina, překvapilo mě, že ještě bydlí u mámy. Já žila v menší garsonce a on u mě občas přespával. Klapalo nám to, říkala jsem si, že by vůbec nebylo špatné bydlet spolu.
Sliboval mi, že budeme mít soukromí
Původně jsem si myslela, že by se přistěhoval ke mně, jenže za dva měsíce mi končila nájemní smlouva a majitelka řekla, že mi ji neprodlouží, protože se do toho bytu nastěhuje její dcera. Hledala jsem si narychlo něco nového a tehdy mi Martin navrhl, abych bydlela u něj.
„Máma bydlí dole, prakticky nevylézá. Mám celé horní patro pro sebe,“ lákal mě. Pak dodal, že už to s ní probíral a že si najdeme časem něco spolu, tak jsem se rozhodla to zkusit.
Jeho máma u nás byla pořád
Bohužel nebyla pravda, že jeho máma nevylézala. Byla nahoře pokaždé, když jsem přišla z práce. Nemůžu ale říct, že by na mě byla nějak zlá, to ne. Většinou si jen chtěla strašně dlouho povídat a prakticky nám nenechávala žádné soukromí. Chtěla jsem to Martinovi taktně naznačit, ale on pokaždé říkal, jak je mu líto, že je sama. „Teď úplně rozkvetla, jak tu s námi bydlíš,“ řekl mi na dobrou noc.
Skoro jsem se smířila s tím, že tam zůstanu navždy. Bohužel ale každodenní návštěvy jeho maminky mi už lezly na nervy. Někdy jsem přišla z práce unavená, nebo jsem chtěla něco podniknout jenom s Martinem, ale nešlo to.
Pokaždé, když jsem se přítele ptala, jestli pro nás hledá bydlení, tak řekl, že zapomněl. Proto jsem to nakonec vzala do svých rukou, na prohlídku jsem šla sama a byt byl tak super, že jsem se s paní hned domluvila.
Ze zoufalství jsem mu dala na vybranou
Doma jsem mu to nadšeně oznámila. „Lásko, co děláš začátkem měsíce? Už vím, stěhuješ se,“ usmívala jsem se na něj, on mou radost ale nesdílel: „Cože? Já se rozhodně nikam nestěhuju.“ Samozřejmě, že u toho byla jeho máma. „No to ne, Martínku, přece mě neopustíš,“ držela se na prsou. Cítila jsem se v tu chvíli hrozně, ale nemohla jsem ustoupit. Ujišťovala jsem ji, že za ní budeme jezdit. „Zapomenete na mě, uvidíš,“ podotkla a odešla.
Martin pak ztropil takovou scénu, až jsem se ho opravdu bála. Po jeho výlevu jsem už byla u konce sil, že jsem jen hlesla: „Tak si vyber. Já, nebo máma.“ „Takže sbohem,“ podíval se na mě a měl strašně zlý výraz.
Do stěhování mi zbývaly dva týdny, ty jsem přečkala na gauči u kamarádky. Do nového bytu jsem se nastěhovala sama. Třeba budu mít štěstí a najdu někoho, kdo tu bude chtít bydlet se mnou.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
