Facebook
Instagram
Když se Leona seznámila s Mirkem, nepřišlo jí divné, že tráví hodně času po hospodách. Tehdy to tak dělal každý čerstvě vystudovaný člověk. Trpělivost jí došla až v momentě, kdy spolu začali žít a pořídili si dítě.
Možná by bylo jednodušší, kdyby mě Mirek podváděl. Pak bych se rozvodu tak nebránila jako teď. Za tu dobu, co jsme manželé, se pár věcí změnilo. Jedna z nich ale zůstala neměnná. Mirek a jeho kladný vztah k alkoholu. Nejhorší na tom je, že on žádný problém nevidí.
Začátky vztahu jsme trávili v hospodě
Když se dnes ohlédnu na začátek našeho vztahu, problém s pitím měl Mirek vždycky. Jenom ne v takové míře. A já, jakožto zamilovaná mladá holka, jsem ho neviděla. Naše schůzky se odehrávaly výhradně za zdmi nějakého baru. U Mirka doma bylo také vždycky co pít. V té době to tak ale dělal každý čerstvě vystudovaný člověk.
Oba jsme měli po škole. Cítili jsme se už dospělí a patřil nám svět. Našli jsme si práci, což byla naše jediná starost. Já nastoupila do cestovní kanceláře a Mirek se živil jako skladník. Po šichtě naše kroky vedly do hospody.
První tři roky našeho vztahu mi to nevadilo. Jenže když jsme spolu začali žít, něco se ve mně změnilo. Už jsem nechtěla trávit večery v hospodě, ale doma. Neměla jsem nic proti tomu si čas od času zajít na skleničku, ale to každodenní vysedávání nad pivem mě přestalo bavit. Mirek ale chodil dál. Vůbec mu nevadilo, že na něj doma čekám.
Kvůli pití ho vyhodili z práce
Mamka do mě občas rýpla, jestli to ten Mirek náhodou trochu nepřehání. Já ho před ní hájila, ale obavy jsem měla. Po narození dcery jsem doufala, že ubere. Opak byl pravdou. Dceru musel pořádně zapít a zapíjel ji několik dalších let. Z práce rovnou na pivo. Domů se vracel opilý a pokaždé s nějakou trapnou výmluvou.
,,To, že kašleš na mě, asi přežiju, ale máš tu dítě. Nikola tě chce mít doma, ne v hospodě,“ dávala jsem najevo svůj nesouhlas s tím, jak žije. ,,Ty naděláš. Dvě piva ještě nikomu neublížila,“ plácal ve dveřích. Dlouho, skutečně dlouho jsem si ani já nechtěla připustit, že je Mirek alkoholik. Problémy na sebe ale nenechaly dlouho čekat.
V práci dostal vyhazov. Opakovaně byl vyzýván, aby nechodil na směnu opilý. Nedal si říct, a tak letěl na hodinu. To bylo to nejhorší, co se mohlo stát. Pro něj to byl automaticky důvod se napít. Věděla jsem, že pokud si hned nenajde novou práci, bude zle. A bylo. Mirek pil každý den. Někdy začínal už ráno a ve čtyři bylo vymalováno.
Po léčení vydržel čistý tři měsíce
Dodnes těžce nesu, že na mě vztáhl ruku, ale muselo se to stát, aby se ledy pohnuly. ,,Buď se půjdeš léčit, nebo je konec. Rozumíš mi? Další šanci nedostaneš,“ křičela jsem na něj a přála si, aby vzal rozum do hrsti. Když vystřízlivěl a došlo mu, co udělal, litoval. Omlouval se, prosil a sliboval. Dokonce nastoupil na léčení. Byla to naše jediná šance.
Měl jít na půl roku, ale nakonec zůstal rok. Z léčebny vyšel jako úplně jiný člověk. Tehdy mi přišlo, že lepší. Měl srovnané priority a chtěl to se mnou zkusit znovu. Čistý byl tři měsíce. Když se napil, zbil mě tak, že jsem musela volat rodičům, aby pro mě přijeli. Viděla to i naše dcera. Máma trvá na tom, abychom od něj odešly. I já vím, že pokud s ním zůstaneme, nikdy nebudu šťastná. Srdce to ale vidí jinak. Já ho totiž pořád miluji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
